Pravda o prodeji „domu hrůzy“ na Kojetické vychází najevo?

Samozřejmě, že to byly první vlaštovky, které měly zjistit, jak bude veřejnost reagovat. Nenastalo žádné vzbouření, naopak, mnoho lidí privatizaci vítalo, protože nájemníci městských bytů nebyli spokojeni s se soukromou firmou, která je spravovala. Vítala je i skupina spekulantů, kteří doufali, že se jim podaří byty skupovat buď pro své potomky či jako výhodnou investici.

 A tak město přistoupilo k privatizací v době, kdy jiná města už začala litovat bouřlivé privatizace všeho včetně bytů v revolučních devadesátých letech, kdy se tvrdilo, že nejlepší majitel je soukromý, zatímco obec nebo stát jsou špatnými majiteli, a pak se také tvrdilo, že mocná ruka trhu vše vyřeší. Nevyřešila. Čas plynul a ukázalo se, že městům chybí sociální nájemné byty a bude nutné je vybudovat.

Vedení města bez zapojení nejvyššího orgánu města - zastupitelstva, bez předběžného průzkumu zájmu obyvatel o privatizaci, bez zhodnocení demografické a ekonomické skladby obyvatel, vytypovalo domy, kde měla být založena družstva, která měla domy s byty odkoupit.

Mezi nimi se objevil k velkému překvapení i rozlehlý dům na Kojetické ulici obecně známý jako „dům hrůzy“, se špatnou pověstí, s mnoha problematickými obyvateli a dlužníky. Dům je ve špatném stavu, prolezlý různými breberkami; v suterénu se údajně nachází zavánějící břečka, ve které se rodí podivný hmyz. Co dalšího se tam vyskytuje, znám jen z povídání obyvatel.

Nakonec k překvapení obyvatel města bylo založeno družstvo. Představenstvem byli zvoleni: jako předseda Milan Kuchař z Malého Újezda – Vavřinče, Lucie Zahradníčková a Filip Mácha.

Obyvatelé založili po dlouhém dohadování bytové družstvo, údajně se báli, že bude dům nabídnut jinému zájemci z řad cizinců, odstrašujícím příkladem byly věžáky na Kojetické koupené Italy.

A teď to nejdůležitější: Dvě patra domu jsou obsazena pracovišti poskytujícími dlouhodobě zdravotní péči, včetně rehabilitace, logopedie a sociální služby – Nízkoprahové centrum pro  děti a mládež (vetšinou romské děti). 

Dům byl prodán družstvu, a to okamžitě všem nájemcům zvýšilo nájem sedmkrát.

Toto jsou oficiální informace určené veřejnosti včetně zastupitelů. (Není mi známo, zda i koaličních, kteří možná dostávají obsáhlejší informace na svých utajených společných schůzkách).

Najednou se zjistilo, že někteří lékaři včetně rehabilitace nebudou moci nebo snad nechtějí nájem zaplatit. Obyvatelé se začali obávat, že část lékařů odejde jinam a rehabilitace zanikne. Zastupitelstvo proto dne 13. 2. 2019 na svém zasedání pověřilo starostu Kroužeckého, aby zahájil jednání se BD Kojetická a nájemci.

Přesný text usnesení:
Zastupitelstvo města pověřuje starostu města k zahájení jednání s nájemci nebytových prostor v objektu Kojetická 1021 a s Bytovým družstvem Kojetická 1021 za účelem stabilizace/udržení současného stavu zdravotní péče v Neratovicích.

Pro Usnesení hlasovalo 15 přítomných, starosta Kroužecký se radnim Štěrbou a místostarostou Lencem se zdržel, nehlasovala neuvolněná míst. Míst. Mrzílková a radní Rajchertová.

Starosta údajně s lékaři a BD jednal (zastupitelstvo nebylo seznámeno s písemným zápisem, pokud byl vyhotoven). Předseda Kuchař se na jednání nedostavil.

Ale nyní je na čase se vrátit k nadpisu článku:
Zatímco zastupitelé a většina obyvatel města byla utvrzována v tom, že dům 1021 na Kojetické opravdu koupilo bytové družstvo, po městě se začala šířit zpráva, že vše je jinak. Dům prý koupila nejmenovaná pražská společnost, která skupuje po celé republice domy se sociálně slabými, převážně cikány.  Předseda BD Kuchař je údajně, jak se povídá ve městě, jen nastrčená figurka čili tzv. bílý kůň.

Postup prý je ve všech případech stejný: Majitelé po prodeji zvýší mnohokrát nájem a sociálně slabí nájemci požádají o doplatek čili příspěvek na bydlení. Zisk jde samozřejmě majiteli do kapes a my zaplatíme společnosti navýšený zisk.

Jenže pozastavil se někdo nad tím, že můžeme přijít o doktory, rehabilitaci, logopedii a další? Napadlo to někoho z města nebo to věděli a jen nad tím mávli lhostejně rukou…zisk je na prvním místě?

Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že město původně nepočítalo s privatizací „domu hrůzy“, ale bylo osloveno společností a na jeho popud se rozhodlo prodat i tuto problematickou budovu.

Na zasedání zastupitelstva 15. května 1919 se o domu hrůzy nehovořilo, neřešila se  rehabilitace ani lékaři. Nechá město problém „vyhnít“  a bude se spoléhat na to, že si lidé zvyknou a v případě potřeby vyhledají zdravotnickou pomoc jinde?