Článek je 9 let starý. Informace v něm už nemusí platit.
Anna Spěváčková
Praha plánuje stromy vysazovat, Neratovice je chtějí ve velkém vykácet
Naši předkové považovali stromy za posvátné. Současně s narozením dítěte vysadili strom, který jej měl celý život provázet, vysazovali ovocné stromy kolem polních cest a na mezích, aby jejich potomci měli na cestě stín a dostatek jedlých plodů.
Naši moudří předkové se musejí v hrobě obracet. Strom je dnes strašně nebezpečný, protože jednou za pár let někde spadne a někoho zmrzačí nebo zabije. Pak se spustí lavina žádostí o kácení všech stromů, mladých, starých, hlavně aby byly rychle vykáceny. Co kdyby spadly! Nikomu nevadí, že na silnicích ročně (!) zahyne při haváriích aut tisíce lidí a kolik je jich zmrzačeno, se raději vůbec neuvádí. Kolik zbude sirotků, nešťastných rodičů, darmo mluvit. Místo stromů jsou posvátná auta. Kvůli nim mizejí stromy kolem tratí a silnic, kvůli nim jsou likvidována pole, na kterých by se měly pěstovat plodiny pro přibývající lidstvo.
Asi by likvidace zeleně pokračovala až do úplného zmizení všech dřevin na zeměkouli, kdyby na nás příroda nepřipravila pěkný podraz.
Kvůli činnosti člověka se začalo oteplovat. Zpočátku nás sice tatíček Klaus ubezpečoval, že žádné ničení přírody ON nevidí a globální oteplování neexistuje, ale poslední roky přesvědčily jej i jeho příznivce, že všechno je jinak. Přibývají horké tropické dny a noci, přicházejí další a další vlny sucha, hrozí přívalové deště a bleskové povodně. Zpočátku lidé věřili, že stačí snížit emise skleníkových plynů a počasí se vrátí do původního stavu. Jenže změny se zvýrazňují a zrychlují. I kdyby lidstvo odstranilo všechny emise, trvalo by nejméně osmdesát let, než by se klima zase umoudřilo. Ale jisté to není.
Lidé nakonec usoudili, že jim nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit. Ale jak? Lidé v našich krajinách nejsou zvyklí na taková letní horka, ani teplé zimy jim neprospívají, zvlášťě staří lidé a malé děti jsou nejohroženější. Nejsou schopní se aklimatizovat a čím dál více umírají. Nejvíce trpí lidé v rozpálených městech. Obzvláště nesnesitelná jsou centra měst, kde je zahuštěná výstavba a betonové a asfaltové plochy.
Nezbývá, než aby vedení měst změnila svůj přístup k plánování rozvoje měst. Řada obcí už si vytvořila dokumenty, nazvané Adaptace měst na změnu klimatu. Musí to být ale závazný dokument, kterým se budou všichni řídit, ne jen nějaký cár papíru, jakých máme spoustu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Podle něj by mělo platit, že už nebudou žádné další betonové a asfaltové plochy, ale plochy zelené, místo klasických zelené střechy, parkoviště pod domy, místo křiklavých barevných jen bílé omítky.
Jedním z řešení, jak nejlépe a nejrychleji ochladit město, je ale důsledná ochrana a zachování stávajících stromů a výsadba velkého množství nové zeleně. Stromů a keřů. Všude, kde je to možné, sázet stromy, stromy, stromy. Ale ne u našeho odboru životního prostředí tolik oblíbené alejové stromy s holým kmenem, co vypadají jako telegrafní sloupy, ty je možné použít jen v úzkých ulicích a kolem silnic. Do trávníků patří stromy vícekmenné a olistěné od země.
Každý strom funguje jako výkonná klimatizační jednotka, která pracuje zcela zadarmo. Vypařováním vody z listů ochlazuje své okolí, svými korunami stíní. Tím snižuje teplotu a zvlhčuje vzduch.
Kdy si to uvědomí také naše vedení města? V čele máme bioložku, která se před volbami prezentovala i jako ekoložka. V radě působí absolventka zahradnické školy. A výsledek? Zatímco Praha chystá výsadbu tisíce stromů, Neratovice plánují vykácení půl tisíce stromů a ořezání více než tisíce dalších, vše v rámci tzv. provozní bezpečnosti.
Tím vzkazují svým občanům: Klidně chcípněte, nám je jedno v jakém prostředí žijete!
Je sucho? Pak je nutné zadržet vodu v krajině. Nepouštět dešťovou vodu do kanalizace, ale zachytávat ji v rybnících, jezírkách, mokřadech, drobných tůňkách. Zmenšit velké lány, vytvořit meze a remízky, Změnit hospodaření na polích a v lesích. To by měl být úkol státu.
K vodě v krajině – Lubor Křížek
V době kdy stát „lije“ do „boje proti suchu“ miliardy korun (a plánuje investovat kolem 50 miliard) je toto mé album příkladem, jak za pár korun zadržet dostatečné množství vody na pozemku, pro vlastní potřebu a ještě vytvořit prameniště a následně potok, který využijí lidé, zvířata a rostliny dále v údolí. Stačí pozorovat přírodu, hnát vodu po vrstevnici!, přerušit meliorace,strouhy,rovná koryta atd.,sehnat šikovného bagristu a nebát se vzít také do ruky nějaké to ruční nářadí :-) pak už se jen nebudete stačit divit, co se vám bude na pozemku odehrávat, kolik tím přilákáte živočichů a záplava kvetoucích rostlin vám vezme dech (okolo je dobré to vše,alespoň jednou za rok,ve správnou dobu posekat-nejlépe kosou, pak bude skladba rostlin opravdu pestrá)..
Nicméně stěžejní stejně bude,aby se v co nejkratší době změnil způsob hospodaření na polích, v lesích i ve městech. Tohle je jen příklad, co můžeme udělat všichni jednotlivci. česká krajina je schopna zadržet přirozeně cca8miliard kubických metrů vody ročně a kvůli nesprávnému zacházení zadrží pouze 5. čili 3 miliardy kubíků nám odtečou do řek a moří.
PS.: vodu je třeba zadržovat na kopcích a ne v údolí s nánosem bahna resp. nejůrodnější půdy z polí, která se tvořila tisíce let. tak až uvidíte, že se někde chystá „superprojekt“ na stavbu přehrady za miliardy korun, jděte proti tomu…teď už to dejte na kochačku a až se inspirujete, pusťte se do toho na svém pozemku. V době kdy lidem vysychají studny, vy budete mít vždy dostatek vody jako já (a to bydlím na kopci) … nutno ještě podotknout, že tohle je lokální řešení, které ale funguje nádherně a funguje i jinde v daleko větším měřítku se spoustou vedlejších „produktů“.