Půvabné parkoviště a líbezný hypermarket.

p>Autor v něm vypráví a vybavuje si každodenní maličkosti svého dětství, svou babičku a dědečka s neuvěřitelně udřenýma rukama, krávy, jak odháněly ovády a řinčely řetězy, sebe jako malého chlapce, který se bál, že ještě neumí tolik, aby mohl převzít hospodářství, všechny možné klukoviny a také krajinu svého dětství, plnou jímavé krásy, líbeznou úvozovou cestu porostlou jetelem, lemovanou voňavými šípky. 

A tak mi prolétla hlavou myšlenka, zda současné děti budou také vzpomínat na půvabné nové parkoviště  a líbezný hypermarket. To je ale hloupá myšlenka, podivíte se. Copak parkoviště může být půvabné a hypermarket líbezný? Na co tedy děti budou vzpomínat? Možná jim prolétne hlavou vzpomínka, jak na poli, které bylo zničeno tehdejší starostkou (jméno se jim dávno vytratí z hlavy) pouštěly draky, jak se proháněly se psy, a pamatujete, v zimě, když byl sníh, se dalo jezdit na lyžích až na Skala a odtud jet třeba až do Měšic a zase zpátky. Jenže, namítnete, to bylo v době, kdy ještě existovalo pole a nebyla vybudována široká silnice, která odkrojila město od Skal a rozřízla les na dvě části, pak už se tam nedalo ani chodit. Ještě nebylo parkoviště ani nestál hypermarket.

Bude navždy ztracena líbezná krajina, která nás obklopuje. Kvůli čemu? Kvůli parkovišti pro kusy plechu, které mohou být umístěny jinam a kvůli škatuli, novodobé náhražce chrámů, kam se lidé chodí modlit k Bohu konzumu.

Potřebujeme vůbec nějaký hypermarket? Máme tu přece, pokud se nemýlím, pět supermarketů. Penny, Billu, Tesko, Lidl, který se právě přebudovává na mnohem větší, a Albert, kvůli kterému byla zničená zelená plocha u věžáku. Vlastně, byla to první, sice nekrvavá, oběť Bohu konzumu. Ne, nebyla první. Padla mu zeleň na místě, kde byl vybudován Lidl a parkoviště.

Máme tedy pět supermarketů a několik vietnamských prodejen. I v blízkém okolí jsou obrovská nákupní centra, kam lze zajet autem nebo autobusem za půl hodiny. Jestliže se počítá, že do nového hypermarketu budou chodit místní, pak musí zkrachovat nějaký supermarket. Naše peněženky nejsou nafukovací a peněz máme pořád stejně (spíše čím dál méně). Přijdeme možná o Billu (je nejdražší, ale má výběr) nebo Albert (je také drahý), snad o oboje, možná o více prodejen. Jenže, aby se uživil hypermarket typu Kaufland, potřebuje tisíce zákazníků a Neratovice jsou pro něj malé. Začnou se tedy sjíždět do města ze všech stran zákazníci z okolních vesnic. Čím? No přece auty. Kudy? Po Kojetické, ulicí Na Výsluní a silnicí z Kojetic. Proto ji chce Třešňák narovnat (bude rovná a nebezpečná) a vybudovat cyklostezku. Ne pro neratovické, ale pro cyklisty z Kojetic, aby jezdili nakupovat. Všechny tři trasy budou zahlceny dopravou k velké „radosti“ obyvatel okolních paneláků a Kojetic.

Zatímco jiná města se snaží omezit dopravu, Neratovice „díky“ starostce Mrzílkové si ji budou navyšovat. Včetně prachu, výfukových plynů, světla a rámusu.

Slib 100 pracovních míst je chiméra. Lidé znalí věci tvrdí, že jich nemůže být více než padesát a jistě si dovedete představit, kdo zde bude zaměstnán. Brigádníci, Ukrajinci, Slováci a další, tak jak je to běžné v jiných hypermarketech, kde se zaměstnanci střídají jako ponožky. Kromě toho je zjištěno, že pokud nám krachnou menší obchody, pak na tři zrušená pracovní místa vznikne jedno. To je neúprosná statistika.

U hypermarketu má být parkoviště pro dvě stě aut. Prý na něm budou moci parkovat občané města. To určitě. Většina hypermarketů se brání ilegálnímu parkování místních a začínají zřizovat parkoviště placená.

Silnice pod okny panelového domu vedoucí k pozemkům města je největší zvěrstvo, jakého se může na občanech a hlavně dětech a starých lidech město v čele se starostkou Mrzílkovou dopustit. Z obou stran domu silnice plná aut není běžná záležitost snad nikde. Nové domy se sto byty budou vyžadovat další parkovací místa, která už dnes chybí. A kdo ví, kdo v nich bude bydlet.

Pro blaho budoucí generace, pro naše děti a vnoučata, aby mohly po letech vzpomínat na své líbezné dětství, by měli zastupitelé trvat na zamítnutí územního plánu a ponechat plochu za sídlištěm tak, jak je.