Upečené stařenky

Jenže jak to provést, když krutě rozpálený byt je těsně pod střechou? Kam se uchýlit, jak schladit místnosti, kde teplota je víc než třicet stupňů?

Takové dilema prožívají staří lidé, kteří obývají městské garsonky v nejvyšších patrech budovy radnice vzletně nazývané „Dům s pečovatelskou službou“. Ven jít nelze,  vysušený a rozpálený borový les ani ve stínu neposkytuje chládek, nahoře je vedro k zalknutí. A tak staří lidé se doslova pečou ve svých bytečcích. (I ten název budí pochyby, vždyť dům je radnice a jen patra nahoře obývají senioři, kteří se o sebe už tak moc nemohou postarat.)

Nejhůře jsou na tom lidé v nejvyšším patře se střešními okny. V zimě jsou zamrzlé a zasněžené, v létě rozpálené, jde-li obyvatel garsonky ven, musí je zavřít, teplota uvnitř je pak nesnesitelná.

Kdopak navrhl bytečky pro staré pod střechou, neměl kouska rozumu. Prý to byla podmínka nějaké dotace; aby se mohla rekonstruovat radnice, musela se prý část tvářit jako pečovatelský dům. Ale pravdy se už teď nedopídíte. Ti, kdo o tom rozhodovali, zmizeli v propadlišti dějin, a zodpovědnost za nevhodnou stavbu se v našich končinách nenosí.

Jenže ani nové vedení města se nezabývá tím, že staří lidé by měli bydlet důstojně a snesitelně. Všímá si pouze silnic a chodníků, ale další potřeby občanů města zcela pomíjí. Přitom tady řešení bylo. Dům dětí a mládeže je uprostřed zeleně, byl by z něj ideální kvalitní a funkční Dům s pečovatelskou službou s mnohem větším množstvím lůžek, obyvatelé by v zahradě mohli trávit volný čas třeba i zahradničením, chovat slepičky a králíky, mít s sebou svého psa, tak se to někde praktikuje. Spíš někde za hranicemi, ale i tady se najdou výjimky.

No ano, ale kam umístit Dům dětí a mládeže? Město mohlo usilovat o získání dotace na celkovou rekonstrukci Společenského domu, ve kterém by mohl sídlit i Dům dětí a mládeže. (Ten současný je stejně dostatečně nevytížený).

Pokud by se pečovatelská služba z radnice odstěhovala, do volných místností v horních patrech se mohly nastěhovat kanceláře z kulturáku. Tím by celá radnice byla pohromadě, nikdo by nemusel shánět, kde se co vyřizuje (u podatelny na radnici není ani přehled odbroů na náměstí, lidé se musí ptát, kde se co vyřizuje).

Takový malý kulový blesk. Ano, něco by to stálo, ale do dalších let by zmizela provizoria, roztříštěný úřad a špatně řešená pečovatelská služba. Všichni by byli spokojeni a město by získalo krásný kulturák s Domem dětí a mládeže, kompletní radnici a krásný pečovatelský dům pro přibývající staré lidi.