Tzv. experti sice neměli k dispozici Generel dopravy, dokument, ve kterém je obvykle navržena organizace dopravy v centrální části města, pak zde bývají řešeny prostorově některé křižovatky a profily komunikací a v neposlední řadě také plochy pro umístění odstavných a parkovacích stání a návrh cyklistických tras. Tak tento dokument neměli oni experti, jak je nazývá radnice, k dispozici (naše město si jej doposud nenechalo vypracovat), pouze prý prošli město s úředníky a hned jim bylo jasné, kde by se mělo parkovat. Jak mi sdělil jeden z nich, samozřejmě měli na srdci jen a jen blaho obyvatel i ochranu životního prostředí.
Jedno z parkovišť, takové pomenší, mělo vzniknout v ulici Čtvercová, pro pamětníky: za bývalou poštou. Obyvatelům samozřejmě, jak je zde zvykem, nikdo nic neoznámil, jenže se to stejně dozvěděli, jak je zde zvykem, a zděsili se. „My tady žádné parkoviště nechceme“, a začali se poohlížet po nějakém vlivném člověku. A ejhle! Zjistili, že zde bydlí jedna z úřednic radnice. Výsledky na sebe nenechaly čekat. Najednou se se začalo hovořit o tom, že tady parkoviště být nemůže, neboť tady rostou vzácné japonské stromy (Jerlín japonský (Sophora japonica L). Ano, jsou opravdu krásné a bylo by jich škoda, jenže to nikdo předtím na radnici nevěděl, až začaly tlaky na zrušení návrhu zřídit parkoviště? A opravdu, radnice od záměru ustoupila.
Případ druhý. Další parkoviště bylo navrženo na asfaltové ploše naproti Tesku. Tentokrát to nebyli jako první pánové experti z ČVUT, ti se dostavili na scénu o něco později, ale byl to budoucí tajemník úřadu (ne)blahé paměti, Jiří Konečný. „Nevšiml“si, že z jedné strany je dětské hřiště a ze druhé školka, že bude ohrožena bezpečnost dětí a dalších obyvatel města, kteří tudy procházejí. I v tomto případě radnice obyvatelům nic neoznámila. A jak je tu zvykem, brzy se obyvatelé dozvěděli, co se chystá a chytili se za hlavu. „Kterého pitomce to napadlo!“A začali jednat. Sepsali prý petici, na které se sešlo kdoví kolik podpisů, není mi známo, kdo ji projednával, nic z toho radnice nikde nezveřejnila, ale hlavně se zde objevilo pár lidí, kteří měli na radnici slibné kontakty. Jeden z nich, bývalý náčelník PČR, pan F. F., ano, to je ten pán, co mu nejprve město odmítlo prodat kus pozemku u Kojetického potoka, protože by na jeho hraně zůstal pás široký pouhé dva metry, ale po nějaké době si pan F. F. požádal o prodej znovu, a ejhle, zastupitelstvo si to najednou rozmyslelo a pozemek mu prodalo.Takže tento pán prý měl velkou zásluhu na tom, že, ačkoliv už byla stání nalajnovaná a připraveny patky pro značky, radnice od záměru ustoupila.
A pak zde máme třetí parkoviště, největší a nepříšernější. Placené, zabere dva hektary půdy, u dětského hřiště, v zelené zóně, ohrozí bezpečnost dětí a zdraví obyvatel, ale nebydlí zde žádný zastupitel ani úředník. Je zde sice pár vlivných osob, ale zdá se mi, že si spíš brousí zoubky na levné byty, které zde budou k dispozici, až se lidé odtud začnou stěhovat. Žít mezi auty není ideální. Také zde napsali obyvatelé petici, sešlo se více než tři sta podpisů, ale radnice je nelítostně seškrtala a zastupitelé o ní nejednali. Tedy měli ji na programu, ale poslušně a bez odporu se zachovali tak, jak jim doporučila starostka Mrzílková. Vzali petici na vědomí, čili se na lidi vykašlali. Vidíte ten rozdíl? Dvakrát radnice ustoupila, po třetí jako buldozer razí záměr k realizaci.
Z čehož plyne poučení: Není petice jeko petice a není občan jako občan. Všichni jsme si rovní, ale někteří jsou si rovnější. | 
