Setkání se odehrálo v lobkovické škole, kde se sešlo o něco více než dvacet občanů; z vedení města byla přítomná starostka Mrzílková, místostarostka Reichertová a neuvolněný místostarosta Hrodek. Ze zastupitelů pánové a dáma Lenc, Dominik a Landová, ale ti jen pasivně přihlíželi. Z úředníků se dostavil vedoucí odboru správy majetku Koníček, vedoucí odboru dopravy a správních činností Gottfried a vedoucí odboru sociálního Brodilová.
Hned v úvodu starostka prohlásila, že se nebude pořizovat zápis, protože to není oficiální (?) setkání. To si ale pak příště mohou poklábosit s lidmi u piva a vyjde to nastejno. Není zápis, nelze zkontrolovat, co se slíbilo a s jakým výsledkem.
Nato starostka informovala přítomné, že zastupitelstvo může zřídit osadní výbor, který má větší pravomoc než občanské sdružení, kdo má zájem, může se přihlásit, ale nikdo nereagoval. Starostka přítomné ubezpečila, že se mohou zpětně domluvit, poslat na radnici svoje jméno s přiloženými podpisy. Má to malý háček: nikde v zákoně není požadavek, že zájemce o členství v osadním výboru musí sbírat nějaké podpisy. Takovou podmínku si někdo vycucal z prstu.
Pak následovala obligátní desetiminutovka, která nikde nesmí chybět, na téma:“Co se nám všechno podařilo...“. O tom, co se nepodařilo či mohlo se podařit lépe, nepadlo ani slovo.
Poté se konečně lidé dostali ke slovu. Pan M. se podivoval nad tím, že setkání nebylo zahájeno kontrolou zápisu ze setkání před čtyřmi roky na fotbalovém hřišti, ale nedočkal se (příště se také nedočká, tentokrát nikdo nic nezapisoval) a tak přešel na otázku vybudovnání potřebné kanalizace v Růžové ulici; přidali se k němu další občané, ale odpověď je přiliš neuspokojila. Na kanalizaci není šance, protože majitelem je VKM a ta ji dělat nebude. (Ať žije privatizace! Pozn. A.S.).
Jedna z občanek se ptala na odpady: proč se bude bioodpad svážet jen půl roku a co bude se sběrem kovů, oboje se podle zákona musí od nového roku třídit. Odpověď byla stručná: v zimě je málo bioodpadů a svoz stojí peníze. Kovy by byly z kontejnerů ihned rozkradeny, musíte je dovážet do sběrného dvora. Domnívám se, že pár velkých hnědých kontejnerů by si zasloužili i lidé na sídlišti, v rodinných domcích mají obyvatelé místo na zahrádce na vybudování svého vlastního kompostu, nevědomost o významu kompostu je důvodem, že to dělá jen málokdo. Město by je mělo poučit proč založit kompost a jak na to.
Další dotazy se týkaly ulice Za vodárnou, která se bude rekonstruovat, zdejší obyvatelé požadují vybudovat chodník, hlavně kvůli dětem. Jeden z obyvatel této oblasti okamžitě předal starostce písemné požadavky včetně podpisů.
Další připomínka se týkala kouření studentů před obchodní akademií, ale bez výsledku. Možná by stálo za to dát měsíčně nějakému důchodci dvě stovky, aby nepořádek průběžně uklízel.
Několik lidí si stěžovalo na divoké parkování podél silnic, mají tam tak příjemné bydlení a auta jim parkují před plotem. Na přetřes přišlo parkování ve městě vůbec, starostka, Koníček a Gottfried líčili v růžových barvách, jak se vyřeší, až bude záchytné parkoviště Na Výsluní. Tak jsem si představila, jak nám se Na Výsluní bude příjemně žít, až budou auta projíždět mezi domy, až se budeme bát děti pustit pár kroků před sebe, co udělají auta s procházejícími špatně se pohybujícími starými ženami s pejsky, jak se zhorší tisícům lidí ovzduší a ačkoliv nejsem lobkovičák, přihlásila jsem se a vylíčila, co se na Výsluní chystá. Vtom vyskočila paní Kočová z Deníku Mělnicka s tím, že na tom poli nic neroste a stojí tam voda. Chtěla jsem uvést na pravou míru její tvrzení, ale vtom starostka vyskočila a vztekle, s křikem, zarazila diskuzi. Místo aby současné paní kronikářce města vysvětlila, že se mýlí, že pole je velmi úrodné a v těchoit místech žádná voda nestojí, projevila se jako osoba, která se neumí ovládat. To není dobrá vlastnost pro člověka stojícího v čele města.
Další příspěvek se týkal tmy u skautské klubovny a u loděnice, kudy chodí děti domů z akcí, byla slíbena náprava; pan Hudec apeloval na spoluobčany, aby se přihlásili do osadního výboru, ale opět nikdo nejevil zájem. Jedna z žen upozorňovala na vysoké obrubníky na přechodech, vozíčkáři s nimi mají problémy, přidala jsem se, nejen vozíčkáři, ale i matky s kočárky, také jezdím s vnoučaty a je to hrozné. Vlnité chodníky nahoru a dolů, ještě příčně sklopené, vysoké nájezdy i na přechodech a ještě vyšší obrubníky. Paní se mnou souhlasila, sle všichni z radnice unizono tvrdili, že je vše v pořádku, vše je podle norem a nikde žádné vady neshledávají. Tím to skončilo. Nikdo neuznal, že chodníky jsou přizpůsobeny autům a ne chodcům.
Pan M. se otázal, co budou dělat s loužemi u Lidla, následovala řada výmluv, jak to investor zabetonoval a kdo ví co, až se pán naštval a pravil:“VY jste tady od toho, abyste to řešili!“ Tato věta vyvolala u místostarosty salvu smíchu, až si musel zakrýt rukama obličej. Copak mu asi přišlo k smíchu?
Ještě se debatovalo o dopravním značení, zakázaném přechodu přes koleje za Penny, o vodních valech, které lobkovičáci nechtějí a proto tam nebudou (naše parkoviště asi chtějí všichni a tak tam bude!) a zakončilo se přístavištěm a sezónním přívozem na Labi. Mohl by být i pro automobily, ale jak pravil pan K. :“Dovedete si představit, co by znamenalo pustit auta do Mlékojed“. Jistě. Ale pustit auta mezi domy Na Výsluní, kde si hrají děti a chodí staří lidé, to lze. A zničit dva hektary OBDĚLANÉHO pole také. | 
