Nejprve jeden, pak o něco horší, prořídlý a nízký, druhý.
Jenže nic není na věčnost. Chudá dráha hledá peníze kde se dá, a tak hodlá pronajmout místnosti po čekárně a zavřeném sekáči osobám, které zde hodlají podnikat.
Stojany překážely a tak je město přemístilo na nejhorší z možných míst – za dřevěnou boudu, kam lze sice ukládat kola také, ale za 30 korun denně a ještě vám je tam musí zřízenec dát a vydat. Není-li zřízenec, ke kolu se nedostanete.
Zřejmě veřejně prospěšná služba nebo 1. Polabská vysekaly kopřivy a křoviska a umístily sem, do temného kouta, kde se hezky a nerušeně bude krást, oba stojany na kola. Po křovinách zde zůstaly zbytky větví, o které se skvěle zakopává, na stěně visí sice zaprášená lampa, ale ta naposled svítila za Marie Terezie.
Takže výhodnější bude kola zase pěkně přikurtovat k zábradlí, tak jako kdysi.
Jo, není nad to, když veřejný zájem musí ustoupit soukromému. Kšeft je kšeft. Jen aby na to dráha nakonec nedoplatila.
A abych udělala radost těm, co čekají někjakou kritiku města: platilo vůbec město za stojany nějaký bakšiš dráze? Nemohlo by někde opodál na příhodném místě instaovat důstojné vysoké stojany na kola pro své občany?
Doporučuji paní starostce navštivit prostor před brněnským nádražím, ta by koukala, co město pro občany – cyklisty připravilo! | 
