Po „Člověku v tísni“ u rehabilitace na Kojetické zbudou volné prostory. Jak se povídá, počítá se s využitím těchto prostor pro nízkoprahové centrum. To je zařízení, které pečuje o děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy (tak je to psáno na webu města) a to z řad etnické menšiny, jak se superkorektně přezdívá části naší populace dřívě nazývané cikáni, nyní, jak se sami nazvali, Romové. O ně se stará řada lidí. Jen u nás v Neratovicích nabízí těmto lidem pomoc město a několik dalších subjektů: Pět P, Semiramis, Teta u nás doma, terénní pracovníci. Organizací zabývajících se romskou menšinou jsou desítky, čerpají dotace v řádu stovek milionů.
Kdo pomáhá osamělým seniorům, když si neví rady? Kam se mohou uchýlit, když se cítí osamělí? V Neratovicích nikam.
Napsala jsem radě města návrh, zda by nebylo vhodnější propůjčit místnosti na Kojetické seniorům. Prostory u náměstí v nízkém baráku vedle tepelné stanice jsou zcela nevhodné, je to smutné a ubohé prostředí. A navíc páchnoucí. Staré vikslajvantové ubrusy, nedoléhající kovové rámy oken, studené zářivky, jako za totality, ještě horší.
Problém Neratovic je v tom, že tisíce lidí bydlí v panelácích. Staří lidé v nich nemají mnoho k vyžití, jsou často uzavřeni mezi čtyřmi stěnami, jediným společníkem je jim pes, děti se o ně příliš nezajímají, protože jejich důchody už nedostačují ani na dárky vnoučatům. Někdo má zahrádku, ale většinou ji nemůže obdělávat, z rodinného domku se přestěhoval na sídliště, už nezvládal údržbu. Jsou to převážně ženy.
Potřebují kontakt s lidmi, popovídat si o svých starostech, setkávat se, poslechnout si přednášku, pobesedovat o svých problémech, ale i zapomenout na své starosti. Naučit se na počítači a mít kde s ním pracovat. Mít kam jít, kdykoliv, když pocítí záchvěv smutku. Mít prostory jen pro ně. Vědět, že tam vždy někoho najdou, kdo si s nimi porozpráví.
K tomu jsou velmi vhodné dobře fungující Kluby důchodců. Každé větší i menší město má své kluby pro seniory.
My máme jakýsi prostor takto nazvaný, ale je značně nefunkční a jak jsem již napsala, ubohý. Prostory na Kojetické by byly dobře dostupné ze sídliště, dostatečně velké a dobře využitelné. Nebylo by vhodnější je přidělit seniorům, kteří celý život pracovali, starali se o své děti a často i vnoučata a nyní potřebují, aby se o ně někdo o ně zajímal? Společnost je pokládá za přítěž, mladí lidé je považují za parazity a vyžírky. Je opravdu lepší prostor svěřit určité skupině mládeže, která si neváží péče společnosti a zneužívá ji? Šla jsem nedávno kolem a zde čekali mladí na svůj program. Všichni cigarety v ruce, přesto že to byla nezletilá mládež, spíš děti. Když jsem je pokárala, nadávali mi, že to nelze reprodukovat a málem mě napadli.
Tak těm byste dávali přednost před starými lidmi, kteří by měli mít právo strávit zbytek svého života důstojně a aktivně? | 
