Zasedání zastupitelstva začínají tradičně už ve čtyři odpoledne, ačkoliv je dávno pryč éra, kdy se lidé vraceli ze Spolany v půl třetí; pracovní doba se posunula do pozdních odpoledních hodin, lidé většinou dojíždějí, matky se samy do večera starají o děti, nelze si vzít volno nebo dovolenou kvůli zasedání zastupitelstva. Ale starostka Mrzílková si myslí něco jiného. Na zasedání prohlásila, že „kdo chce, ten si na SVŮJ zájem čas najde“. Nedovede si představit, že někdo se nemůže uvolnit kdy chce.
I zastupitelé mají problém s brzkým začátkem, občas přijdou pozdě a pak si stěžují, dokonce se nechali slyšet, že podají návrh na posunutí zasedání na pozdější dobu, ale nějak si to časem rozmysleli a nic nepodnikli.
Další důvod, proč občané nejdou na zasedání, jsou podmínky, které je asi mají otrávit. Řady židlí pro diváky jsou co nejdál od zastupitelů, některým nevidíte do tváře, mnozí jsou schouleni tak, že je marně hledáte. Cedulky se jmény jsou nečitelné, stejně jako maximálně zestručněné údaje na plátně promítaném hlasovacím zařízením, takže návštěvníci nevědí, o čem se jedná. Ani starostka jim nic nevysvětlí, zopakuje pouze text na plátně. Na vstupním stole leží jeden společný exemplář materiálů na zasedání. (Paní starostka by si měla otevřít audio vysílání ze zasedání z Hodonína, to by slyšela, jak se mají vést jednání zastupitelstva, jak lze občanům vysvětlit každý bod jednání. Ale nejsme v Hodoníně.)
O obsahu projednávaných bodů se návštěvníci nedozví ani od zastupitelů, během zasedání se většinou vůbec nediskutuje.
Aby občané nemohli sledovat, jak zastupitelé hlasují, bylo zakoupeno hlasovací zařízení za půl milionu, možná to někomu bude znít absurdně, ale je to tak. Dříve zvedli ruce a než je úřednice spočítaly, mohli jste si zaznamenat, jak kdo hlasoval. Nyní vztáhnou ruce na tlačítko, na plátně se na okamžik objeví jména a už obraz zmizí, ani nestačíte mrknout okem. Jmenovité výsledky hlasování nejsou na webu města zveřejňovány. Ze zasedání není zveřejňováno video ani audio záznam.
Tak to jde nezměněnou rychlostí někdy s přestávkou na chlebíčky a kávu pro zastupitele a úředníky až do konce. Občas se tempo zadrhne, když některý činitel lobuje pro svůj záměr nebo se objeví spletitý problém.
(Jsou města, kde si i občané mohou zakoupit občerstvení.)
Po dlouhých letech porušování zákona se konečně mohou i občané vyjádřit k projednávaným bodům (pokud o nich něco vědí), mají na to tři minuty.
Na začátku zasedání mohou občané promluvit, musí jim stačit pět minut. Podle zákona mají občané právo podávat návrhy, podněty a připomínky, orgány obce na ně musí odpovídat bezodkladně nebo písemně; ale prakticky to nedělají, ač tím porušují zákon.
Za takových podmínek není divu, že návštěvníci zasedání odcházejí zděšeni nebo znechuceni, podle povahy. Kdo je zde poprvé, nevěří svým očím, jak to zde vypadá.
Proto není divu, že na zasedání sedí pár občanů a o to právě zastupitelům i úředníkům jde. | 
