Rada města zřídila jako svůj poradní orgán redakční radu ve složení: T. Hrodek – člen ODS, místostarosta; J. Kovářová, úřednice Městského úřadu, sekretářka místostarosty, mluvčí; F. Morava, člen ODS, radní, bývalý starosta a místostarosta, L. Vítková, bývalá místostarostka, J. Salák, člen TOP 09.
V Listech nejsou zveřejňovány články, jejichž autorem je opozice nebo nepohodlná osoba; pokud jsou publikovány, jsou z nich odstraňovány „nevhodné“ věty bez vědomí autorů, nejsou otiskovány články, ve kterých je kritika stávajících poměrů ve městě, nejsou zveřejňovány ty, které jsou v rozporu s názory vedení samosprávy.
Listy jsou výrazně neobjektivní a jsou zneužívány k
jednostranné propagandě ve prospěch aktuálně vládnoucí politické síly.
Podívejme se zblízka na obsah posledních Listů na prázdninové měsíce:
Články starostky: 2x
Jméno starostky v jiných článcích: 4x
Jméno místostarosty v jiných článcích: 4x
Fotografie se starostkou: 1x
Jména radních a zastupitelů: 4x
Fotografie radního: 1x
Článek úřednice: 3x
Článek k životnímu jubileu příznivce radnice: 1x
Kritické nebo polemické dopisy občanů: 0
Polemický článek: 0
Článek opozice: 0
A kdo se chce dozvědět několik konkretních údajů o cenzuře Listů, může pokračovat:
Posílala jsem několik článků do místního periodika:
Od: Anna Spevackova <[email protected]>
Komu: [email protected]
Předmět: Článek do Listů
Datum: 11.1. 2012, 18:41
Paní Kovářová, posílám Vám slíbený článek do Listů.
Děkuji. Anna Spěváčková
1 přiložený soubor - Uložit všechny soubory najednou
Veřejný prostor pro lidi a s lidmi.doc - 23,50 kB
Otevřít | Uložit
Text článku:
Veřejný prostor pro lidi a s lidmi
Město se rozhodlo požádat o dotaci na regeneraci sídliště Na Výsluní. Jedná se vlastně o úpravu veřejného prostoru, tj. hřišť, vnitrobloků, odpočinkových ploch, cest a chodníků, které v současné době poskytují lidem jen málo možností k setkávání, debatám, hrám či posedávání a povídání. Takový veřejný prostor je neúspěšný, nekvalitní, neboť v jeho prostorách probíhá jen velmi málo společenských aktivit. Úspěšný veřejný prostor nezávisí na tom, jak vysoce kvalitní je po stránce estetické, ale jak je vhodný pro pobyt a život lidí na něm.
Pozor: veřejný prostor nejsou supermarkety a obchodní centra, které jsou spíš pseudoveřejné, neboť podléhají striktním pravidlům majitele a provozovatele, jste pod dohledem strážných a vítaní jsou jen návštěvníci – konzumenti. Ani veřejné a jiné instituce (pošty, úřady) vzdor svému názvu nemůžeme považovat za veřejný prostor.
V době, kdy bylo sídliště v Neratovicích budováno, ale i v současné době přistupují často projektanti k veřejným prostorům města jako k prostorové kreaci, posuzují ji jen podle estetické stránky. Jde jim více o to, jak bude projektovaný prostor působit na plánu v půdorysu, než jak bude působit v praxi. Architekti se doslova vyžívají v tvorbě geometrických obrazců umístění dřevin, budov, dlažby či uspořádání laviček, aniž se pokusí zamyslet nad tím, co jejich jistě nápadité uspořádání přinese lidem, kteří budou daný prostor každodenně využívat.
Jak vyplynulo z předchozího textu, současná doba klade na veřejné prostory nové nároky. Už nestačí, aby byl veřejný prostor pěkně upraven, musí splňovat další požadavky rozvíjející se občanské společnosti počátku 21. století. Obyvatelnost je hlavním požadavkem na veřejné prostory. Musí být dostupné, zejména pro pěší a cyklisty, ale také pro hendikepované skupiny, což nejsou jen invalidé, ale také staří lidé, maminky s kočárky či malé děti.
Prostor by měl být přehledný, lidé by se v něm měli dobře orientovat. Měl by mít lidské měřítko, vysoce variabilní a s mnoha detaily. Musí být dostatečně vybaven městským mobiliářem (pohodlné lavičky, odpadkové koše, úsporné lampy, stojany na kola) který bude podporovat lidské aktivity a nejrůznější činnosti. Dostatečně široký chodník a komfortní dláždění, mnoho laviček rozmístěných tak, aby lidé na sebe viděli a vzájemně se slyšeli. Pro děti je třeba vybavit prostor rozmanitým mobiliářem - prolézačky, houpadla a tradiční pískoviště, ale někdy dětem postačí i plocha rozčleněná do různých výškových stupňů či rozsáhlá kašna.
Aby veřejný prostor byl opravdu obyvatelný, nestačí zvládnout jen prostorové uspořádání a vybavení. Musí se vytvořit něco navíc – pohoda. Pohoda spočívá ve zvládnutí rušivých vlivů jako je vyloučení hluku, prachu, větru, dostatek slunce i stínu. Musí být pro všechny bezbariérový a bezpečný, i pro nejmenší děti a staré lidi a to se týká i kriminality. Měl by být živý, zelený s využitím přírodních prvků, propojený zelenými koridory, vytvářející příznivé městské klima.
Za dobrý veřejný prostor považujeme takový, který:
je veřejně přístupný bez jiných omezení (klíč je na policii!)
umožňuje lidem fyzický pohyb, setkávání se, účast na veřejném životě, trávení volného času ve společnosti jiných lidí
podporuje získávání podnětů, komunikaci a vytváření sociálních vazeb
je udržitelný z hlediska vnějšího prostředí (ekonomické, dopravní, ekologické apod.)
Zdroje:
Prof. Ing. Arch. Karel Maier: UDRŽITELNÁ REGENERACE SÍDLIŠŤ
doc. Ing. Arch.Vladimíra Šilhánková, Ph.D.: Urbanismus, územní plánování a udržitelný rozvoj měst
Karolína Miková, Martina Paulíková, Zora Pauliniová: Verejné priestory
Článek bez odůvodnění nezveřejněn.
Další článek jsem odeslala v únoru:
Od: Anna Spevackova <[email protected]>
Komu: [email protected]
Předmět: článek do Listů
Datum: 1.2. 2012, 12:16
Vážená paní Kovářová,
posílám Vám článek do Listů, jak jsme o tom spolu hovořily.
S pozdravem Mgr. Anna Spěváčková, Neratovice
1 přiložený soubor - Uložit všechny soubory najednou
Jak řezat keře.doc - 20,50 kB
Otevřít | Uložit
Text článku:
Jak řezat keře
Každý občan by měl sledovat, jak se hospodaří s majetkem města, protože je to majetek nás všech. Patří nám i veřejná zeleň, stromy a keře, která je tak důležitá pro zdravé životní prostředí. Zda se o ni firma 1. Polabská dobře stará, můžete posoudit i vy. Stačí vědět, jak se o ni správně pečuje.
Důležitý je řez keřů: je dosti náročný ne jen z hlediska termínu, ale i z hlediska doby kvetení, intenzity růstu, charakteru větvení a růstu, způsobu pěstování. Je rozdíl, zda řežete živé ploty tj. keře plnící funkci plotu, volně rostoucí keře, keře řezané do tvarů (barokní zahrady) či solitéry = samostatně rostoucí keře.
Je potřeba, aby řez navrhoval a dělal odborník. Potíž je v tom, že ani odborník často neodhadne, jak takový zásah konkrétní dřevina přečká a jak se po něm zachová. A co teprve laik!
Občas se ujmou úpravy keřů nájemníci - diletanti, jak můžeme vidět na Výsluní u č. 1304, 1310, 1314 a za č. 1307. To jsou opravdu odstrašující příklady. Stejně odstrašující jsou keře seříznuté 1. Polabskou křovinořezem tak, že větve jsou podélně oříznuté a roztřepené.
Pokud si pozorně pročtete následující text a budete se pozorně rozhlížet po městě, naučíte se odhadnout, které keře jsou dobře nebo špatně ořezané. Jen k tomu musíte přistupovat s citem a uvědomit si, že keř je živý organizmus.
Některé obecné zásady, řezu keřů, které jsou celkem logické:
Některé keře se skoro vůbec neřežou (rododendrony, magnólie), jiné se musí řezat pravidelně (krátkověké keře – tavolníky, meruzalky, zlatý déšť, živé ploty, někdy opadavé stále zelené keře), ostatní až po mnoha letech.
Stačí si zapamatovat několik jednoduchých pravidel:
Opadavé keře s ozdobnými plody se řežou v období konce vegetačního klidu, tj. od konce zimy s výjimkou mrazů! až do brzkého jara. Plody je zdobí i během zimy a slouží jako potrava ptáků v době hladu.
Stále zelené listnaté keře: pokud se řežou pravidelně, pak průběžně během sezóny, jinak nejlépe na jaře a na podzim.
Opadavé keře kvetoucí na jaře se řežou po odkvětu, ale ne brutálně, větve se zkrátí tak o třetinu. Pokud se ořežou na podzim, jak provádí 1. polabská, nebudou na jaře kvést.
Keře kvetoucí v létě se téměř všechny řežou v časném jaru.
Jehličnany se většinou neřežou vůbec, ačkoliv existují i živé keře ze smrků, borovic a pod.
Z důvodů snadnější údržby jsou firmami provádějícími údržbu (i 1. Polabská) odstraňovány spodní větve jehličnanů a strom je „vyholován“ do podchozí výšky (až 2 m). Tento ohavný způsob úpravy jehličnanů je odsuzován už od 18.století. 1. Polabská také zkracuje vnější větve tisů, vnitřní dlouhé větve se pak ohýbají a lámou se.
Pokud je keř přestárlý, je vhodné ho zmladit. Vyřežou se staré větve, ostatní větve se zkrátí. Někteří dendrologové radí u zanedbaných a vyholených keřů každoroční vyřezat jednu třetinu starých větví a mírné zkrátit dlouhé, vylepší se tím stav dřevin. Jiní dendrologové doporučují rozdělit si zmlazení keře do dvou let: V prvním roce na podzim se seříznou všechny výhony na výšku 30 - 50 cm nad zemí. Rostlina vytvoří v následujícím roce množství nových výhonů Na podzim druhého roku se musí tyto slabé výhony nechat zesílit, pak se ponechají na každém pahýlu jen dva až tři nejsilnější nové výhony a všechny ostatní se odstraní. Ponechané výhony se seříznou o třetinu nebo o polovinu délky. Tímto způsobem se v následujícím roce vytvoří jednotná, dobře rozvětvená koruna. Důležité je po seříznutí pravidelná zálivka a přihnojení. V literatuře najdete mnoho různých názorů na řez keřů, platí ale jedno pravidlo: vždy se respektuje přirozený způsob růstu dřeviny, nedělá se z keře geometrický tvar nebo přistávací plocha.
Článek bez odůvodnění nezveřejněn
Následoval další článek:
Od: Anna Spevackova <[email protected]>
Komu: [email protected]
Předmět: článek do Listů
Datum: 31.12. 2011, 18:12
Vážení,
posílám vám pro zveřejnění do Listů města Neratovice článek.
Mgr. Anna Spěváčková
1 přiložený soubor - Uložit všechny soubory najednou
Svislé zahrady aneb levná a úsporná zeleň.doc - 14,50 kB
Otevřít | Uložit
Text článku:
Svislé zahrady aneb úsporná zeleň
Možná namítnete, že svislé zahrady jsou nesmysl, zahrada je přece vodorovná, když už tak ve starověku existovaly visuté zahrady Semiramidiny, ale omyl, svislé zahrady existují; jsou to fasády domů ozeleněné popínavými rostlinami s cílem rozšířit zeleň tam, kde je příliš malý prostor.
Někdy je potřeba zakrýt nevábné ploty a oprýskané stěny, jindy, zvláště na sídlištích, potřebují prázdné jednotvárné stěny domů, kterým nepomohou ani barevné nátěry, oživit. Pak mohou nastoupit vděčné a skromné popínavé rostliny, které vytvoří zelenou stěnu vnášející život do mrtvého prostoru. Náklady na výsadbu jsou minimální. Potřebují malý prostor s výživnou půdou u paty budov a sazenice, které si lze nařízkovat nebo vypěstovat ze semene. A pak už rostliny jen rostou, postupně pokrývají plochu a pomáhají nám lidem nejen zvlhčovat a ochlazovat vzduch v parných letních dnech, ale i snižovat náklady na klimatizaci a energetickou spotřebu budovy.
Proč je využití popínavých rostlin výhodné? Nacházíme se v situaci, kdy ubývá volných prostranství pro parky a volnočasové aktivity. Developeři se snaží zabrat každý kousek volného místa pro své megalomanské projekty. Příkladem u nás může být Lidl a vedle stojící obchodní hala. Většina zeleně byla odstraněna, místo ní je plocha pokryta betonem a doplněna několika ubohými stromy. A právě zde se nabízela, kromě ponechání většího množství dřevin, možnost využít fasády budov k ozelenění popínavými rostlinami. Nikdo nemusí mít strach z poškození omítky. Dnes už existuje více možností v opěrných konstrukcích či závěsných lanových systémech. Koneckonců, už ze starověku jsou známé „zelené stěny“ vinné révy či užitkových rostlin. Stále se s nimi setkáte v Rakousku, Německu či Francii.
Ale nemusíte chodit tak daleko: i u nás v Neratovicích v ulici Masarykova je celá stěna pokrytá nádherně rozrostlým břečťanem, Na Výsluní se vine psí víno po hromosvodu a obrůstá i balkony paneláku. O pár kilometrů dál, když vejdete na nádvoří mělnického zámku ze všech stran porostlého popínavou zelení, pocítíte rozdíl mezi rozpálenými ulicemi a chladným prostorem mezi zdmi historické budovy.
Svislé zahrady jsou plnohodnotný zelený prvek, jehož přednosti bychom měli co nejvíce vytěžit. Využitelné jsou budovy zděné i betonové, bez speciální úpravy či s využitím jednoho z dostupných technologických systémů. Důležitý je sortiment rostlin, ale stačí se obrátit na odborníka. Teď už jen stačí, abychom měli osvícené vedení města a úředníky a samozřejmě pokrokové a moudré obyvatelstvo – nuže, pojďme z našeho města udělat zelený ráj pro hodnotný život.
Mgr. Anna Spěváčková
Článek byl zveřejněn až v únoru, ale tučně vytištěná podtržená část byla bez mého vědomí vypuštěna.
Poslala jsem emailem další článek:
Anna Spevackova <[email protected]>
Komu: [email protected] , [email protected] , [email protected] ,[email protected]
Předmět: článek do Listů města Neratovice
Datum: 14.5. 2012, 15:10
Dobrý den,
posílám článek do Listů města Neratovice ke zveřejnění. Pokud by nebyl přijat, prosím o písemné odůvodnění v elektronické podobě. Děkuji.
S pozdravem Mgr. Anna Spěváčková
1 přiložený soubor - Uložit všechny soubory najednou
Jak se nam chodi v Neratovicich (1).doc - 15,50 kB
Otevřít | Uložit
Text článku:
Jak se nám chodí v Neratovicích
Jedním slovem – nevalně. Kvalitní chodník je výjimkou. Buď klopýtáme po rozpadajícím se kostrbatém asfaltu nebo vrávoráme na šikminách a skluzech nových chodníků ze zámkové dlažby.
Obrubníky jsou další překážkou v chůzi. Jen zřídka splývají se silnicí, většina z nich je nepříjemně vysoká a pro postižené, matky s kočárky a vozíčkáře těžko překonatelná. Na většině chodníků chybí nebo jsou špatně konstruované varovné a signální pásy pro nevidomé.
Dalším slabina našeho města je nedostatek přechodů. Jsou místa, kde přechody chybí úplně. Chodec nemá na vybranou, musí si vyhlédnout mezeru mezi auty a riskovat úraz nebo dokonce život. Ani stávající přechody nejsou žádný zázrak. Chybějí ochranné ostrůvky, speciální osvětlení frekventovaných přechodů; o značkovacích okách, dopravních knoflících nebo reflexních pruzích a jiných doplňkových bezpečnostních prvcích se nám může jenom zdát. Vzhledem k tomu, že nehodovost v ČR dosahuje téměř evropského maxima, je tato situace ve městě tristní.
Ještě jeden detail v Neratovicích schází: zelené pásy s keři a stromy mezi chodníky a silnicemi, neboť stín a čerstvý vzduch člověk potřebuje, aby mohl mít z chůze radost.
O chybějících lavičkách a odpadkových koších jsem už zde mnohokrát psala, zcela bez úspěchu. I chodec si potřebuje čas od času odpočinout a popovídat si s lidmi.
Možnost svobodně chodit po městě by měla být chápána jako samozřejmost, nikoli jako přebytečný luxus.
Naše město by se mělo konečně přihlásit k potřebám chodců a začít systematicky plánovat. Konečně opustit názor různých Judů a Roithů, že plánování je přežitek minulého režimu a začít posuzovat projekty z hlediska člověka – chodce a ne odněkud z ptačí perspektivy. Měřítkem úspěchu města nejsou developeři, investoři a podnikatelé, ale tzv. slabí: děti, batolata, chudí, postižení nebo staří lidé, tedy ti, kteří se pohybují po městě pěšky nebo na kole. Patří sem i lidé, kteří chodí pro radost, rekreaci a pro poznání svého okolí.
Pokud se týká změny postoje vedení města, můžeme být pouze skeptičtí: nové projekty rekonstrukcí komunikací jsou pořád na jedno brdo, oblíbení úředníci pod ochrannými křídly vedení města se nebudou angažovat a neoblíbení už vůbec ne, starostka, místostarosta a rada mají jiné zájmy než prosazovat změny a šířit osvětu. Obávám se, že to ani neumí.
„Budování měst pro lidi předpokládá jednotnou politickou intervenci na úrovni celé radnice. Posun priorit od automobilů k lidem si žádá politickou vůli a změnu způsobu myšlení managementu radnice. Pozvěte lidi do města, vytvořte město pro každého, pro mladé i pro staré a získáte živé a trvale udržitelné prostředí pro všechny“, řekl Jan Gehl, dánský architekt. Věnuje se zlepšování kvality života ve městech a úpravou prostor pro pěší a cyklisty. V češtině vyšly dvě jeho knihy: Nové městské prostory a Život mezi budovami - Užívání veřejných prostor
Článek opět nebyl zveřejněn, obdržela jsem elektronickou odpověď úřednice Městského úřadu:
Od: Kovářová Jiřina <[email protected]>
Předmět: RE: článek do Listů města Neratovice
Datum: 25.5. 2012, 12:14
Dobrý den paní Spěváčková,
Vámi zaslaný článek do Listů města Neratovice shledala redakční rada nepravdivým a pomlouvačným, a proto nebyl dán souhlas k jeho otištění.
S pozdravem
Jiřina Kovářová
Kancelář úřadu - redakce
Městský úřad Neratovice
Kojetická 1028
277 11 Neratovice
tel.: 315 650 311
e-mail: [email protected]
web: www.neratovice.cz
Bohužel, vše, co jsem v článku popisovala, se zakládá na pravdě, chodníky jsou v rozporu s normami, pravdivé jsou i výroky zastupitelů Judy a Roitha.
Tak to u nás v Neratovicích chodí, za naše peníze se vydávají cenzurované Listy města.
|
