Obrubníky jsou další překážkou v chůzi. Jen zřídka splývají se silnicí, většina z nich je nepříjemně vysoká a pro postižené, matky s kočárky a vozíčkáře těžko překonatelná. Na většině chodníků chybí nebo jsou špatně konstruované varovné a signální pásy pro nevidomé.
Dalším slabina našeho města je nedostatek přechodů. Jsou místa, kde přechody chybí úplně. Chodec nemá na vybranou, musí si vyhlédnout mezeru mezi auty a riskovat úraz nebo dokonce život. Ani stávající přechody nejsou žádný zázrak. Chybějí ochranné ostrůvky, speciální osvětlení frekventovaných přechodů; o značkovacích okách, dopravních knoflících nebo reflexních pruzích a jiných doplňkových bezpečnostních prvcích se nám může jenom zdát. Vzhledem k tomu, že nehodovost v ČR dosahuje téměř evropského maxima, je tato situace ve městě tristní.
Ještě jeden detail v Neratovicích schází: zelené pásy s keři a stromy mezi chodníky a silnicemi, neboť stín a čerstvý vzduch člověk potřebuje, aby mohl mít z chůze radost.
O chybějících lavičkách a odpadkových koších jsem už zde mnohokrát psala, zcela bez úspěchu. I chodec si potřebuje čas od času odpočinout a popovídat si s lidmi.
Možnost svobodně chodit po městě by měla být chápána jako samozřejmost, nikoli jako přebytečný luxus.
Naše město by se mělo konečně přihlásit k potřebám chodců a začít systematicky plánovat. Konečně opustit názor různých Judů a Roithů, že plánování je přežitek minulého režimu a začít posuzovat projekty z hlediska člověka – chodce a ne odněkud z ptačí perspektivy. Měřítkem úspěchu města nejsou developeři, investoři a podnikatelé, ale tzv. slabí: děti, batolata, chudí, postižení nebo staří lidé, tedy ti, kteří se pohybují po městě pěšky nebo na kole. Patří sem i lidé, kteří chodí pro radost, rekreaci a pro poznání svého okolí.
Pokud se týká změny postoje vedení města, můžeme být pouze skeptičtí: nové projekty rekonstrukcí komunikací jsou pořád na jedno brdo, oblíbení úředníci pod ochrannými křídly vedení města se nebudou angažovat a neoblíbení už vůbec ne, starostka, místostarosta a rada mají jiné zájmy než prosazovat změny a šířit osvětu. Obávám se, že to ani neumí.
„Budování měst pro lidi předpokládá jednotnou politickou intervenci na úrovni celé radnice. Posun priorit od automobilů k lidem si žádá politickou vůli a změnu způsobu myšlení managementu radnice. Pozvěte lidi do města, vytvořte město pro každého, pro mladé i pro staré a získáte živé a trvale udržitelné prostředí pro všechny“, řekl Jan Gehl, dánský architekt. Věnuje se zlepšování kvality života ve městech a úpravou prostor pro pěší a cyklisty. V češtině vyšly dvě jeho knihy: Nové městské prostory a Život mezi budovami - Užívání veřejných prostor
| 
