A opět je to jako za starých časů. Všichni jsme si rovní, ale někteří jsou rovnější.
Tentokrát se rčení nevztahuje jen na ty nejvyšší, (Vy)volené, ale i na řadové úředníky z radnice, obyčejné státní zaměstnance. I ti už mají protekci. Je nutno upřesnit, že úředník byl jeden a to ze stavebního odboru.
Tato informace je důležitá, vždyť čas od času skoro každý potřebuje něco povolit či zkolaudovat. A což teprve majitel krámu; možná bude chtít obchod přestavět nebo rekonstruovat. Pak se služba na oplátku může hodit: „Vy jste mě obsloužili přednostně, já vám nebudu dělat potíže“.
Možná stačilo, že někdo na radnici zvedl telefon a objednal požadované.
Hlas z radnice, hlas Boží.
Ať už to bylo, jak to bylo, do obchodu s drůbeží se dostavil úředník z radnice a bez čekání se hrnul rovnou k pultu. Fronta, jestli frontu tvoří dva lidé, ho nezajímala a rovnou se dožadoval převzetí a zaplacení připravených a nasáčkovaných grilovaných kuřat a rohlíků.
Kupodivu ani prodavačka neviděla na úředníkově předběhnutí dalších kupujících nějaký prohřešek. Byl přece z radnice a přišel si pro objednané zboží. Co kdyby mu kuřata během čekání zchladla a příslušní činitelé by si nesmlsnuli s chutí. A tak prodavačka bez omluvy obsloužila prominentního zákazníka, prostý lid musí počkat.
Jestli si myslíte, že se něco podobného děje v Neratovicích výjimečně, jste na omylu. Není to tak dávno, kdy zadním vchodem z ordinace lékaře odcházela příbuzná jednoho našeho (Vy)voleného. | 
