Ať přemýšlím, jak
přemýšlím, nedá se situace s neratovickou
pohotovostí neboli lékařskou službou první
pomoci nazvat jinak. Pohotovost byla zřízena v budově
bývalé školky v Urxově ulici a město na ni
přispívá padesáti tisíci měsíčně.
To je šest set tisíc ročně. Přesto pohotovost navštěvuje
velmi málo lidí. Proč asi?
Především proto, že se
nikde
nedozvíte její ordinační dobu. Byla sice
zveřejněna v Listech, ale málokdo si je schovává
a stejně by musel zdlouhavě hledat v minulých číslech.
Na webových stránkách
nenajdete přímý odkaz na tak důležitou informaci.
Na zdi budovy pohotovosti
místo
výrazného nápisu je na vratech umístěna
miniaturní tabulka s ordinační dobou.
Další problém: Přítomný
lékař současně vyjíždí do terénu a
v jeho nepřítomnosti by se o vás měla postarat
zdravotní sestra. Jenže sama s vámi nemůže nic
dělat, léky vám napsat nesmí a tak vám
nezbývá, než čekat na lékaře. Někdy i
několik hodin.
A následuje další
zádrhel: Pokud vám doktor napíše léky,
musíte pro ně do lékárny na Kojetické,
ale ta má pohotovost od pondělí do soboty pouze do 18
hod., v neděli je zavřeno, zatímco lékařská
pohotovost ordinuje do 21.30 hod., v sobotu, neděli a svátek
od 8.30 do 19. hod.
Takže od 18 do 21.30 od
pondělí
do soboty a celý den o nedělích a svátcích
je vám pohotovost na dvě věci, jak jsem uvedla výše.
Není-li momentálně doktor přítomen, tak i
jindy. Je zřejmé, že někdo opět nemyslel v souvislostech.
A tak máte tři možnosti:
1. Zajedete na pohotovost a
do lékárny
jinam, vlastníte-li auto. Ale co staří, opuštění
lidé? Co chudí, kteří auto nevlastní?
Jak má jet někam někdo, komu je tak zle, že nikam jet
nemůže a přesto stav neohrožuje jeho život? Stačí vysoká
horečka, těžký průjem nebo dávivý kašel.
2. Zavoláte „lítačku“
a k někomu v ohrožení života přijede lékař
pozdě.
3. Umřete.
Nic jiného vám
v Neratovicích nezbývá.
Tak a teď vyřešit, co
s pohotovostí.
Ten, kdo celý systém vymyslel, buď nedomyslel řečené
problémy, nebo mu to bylo jedno. Vlk se nažral a koza zůstala
celá. Může do světa vytrubovat, že máme pohotovost,
nebo se vymlouvat: “My nic, my muzikanti, my jsme, milí
občané, na vás mysleli. My za nic nemůžeme.“ A
v duchu si myslet:“Nám je to jedno, my máme
auto, my si někam zajedeme, když bude nejhůř, rodinný
příslušník nás ošetří...“.
Město o velikosti Neratovic
buď musí
mít perfektní sanitní spojení na
pohotovost v jiném městě nebo pohotovost vlastní.
Systémy, které zatím
byly zvoleny, se neosvědčily. V Městské nemocnici
lékaři současně s pohotovostí sloužili na
odděleních, aby se ušetřilo, takže se na ně muselo hodiny
čekat, současná situace je také neudržitelná.
Jak řekla sestra na pohotovosti:“Honem si nás užijte, než
nás zruší.“
Ale co bude potom?
| 
