Připravuje se město na další povodeň?

Geolog Václav Cílek několikrát upozorňoval na skutečnost, že nastávající roky budou mokré, povodňové, takže musíme počítat ještě s nejméně dvěma malými a jednou velkou povodní.

Už jednou jsme prožili velkou povodeň v roce 2002, která, ač způsobena pouze zpětnou vlnou z Vltavy, ne povodní na Labi, doslova zaskočila obyvatele i představitele samosprávy a státní správy. Pokud někdo předpokládal, že se představitelé města poučí z katastrofy a začnou usilovně pracovat na dlouhodobé strategii, jak čelit povodním a jejich důsledkům, pak se zmýlil.

Podívejte se na výsledky výzkumu, který provedl Institut pro ekologickou a ekonomickou politiku při VNH VŠE v Praze během let 2003 – 4..

S cílem osvětlit fungování nově rozdělených kompetencí a zhodnotit možnosti a schopnosti představitelů obcí ve vztahu k ochraně před povodněmi byl po povodních v roce 2002 proveden terénní výzkum v šesti vybraných obcích České republiky, mezi nimi i v Neratovicích, které byly katastrofou přímo zasaženy. .

Co vyplynulo z výzkumu a jaké změny vyvolaly povodně v Neratovicích?

Varovný systém město plánuje dát do pořádku. Je čtyři roky po povodních a varovný systém stále není v uspokojivém stavu.

V Neratovicích se na krizovém řízení při povodni nepodílely humanitární ani jiné nevládní neziskové organizace, ač nabízely pomoc. .

Krizové plánování: povodňové plány považuje město za dostatečné a proto neiniciovalo jejich změny ani doplnění. Nedošlo ani ke změně ve vymezení záplavových území ani k vymezení aktivních zón záplavového území, kde platí přísný zákaz jakékoliv výstavby.

Pro objasnění této skutečnosti se nabízí několik důvodů: náklady na vymezení záplavových území jsou hrazeny příslušnou samosprávou. Kromě toho dochází v případě vyhlášení záplavových území k definování nových limitů využívání území. Má tedy dopad na hodnotu soukromého či veřejného majetku, který je na tomto území umístěn, proto se jejich schvalování stává politickým problémem.

Představitelé úřadu v Neratovicích uvádějí ještě další argument. Domnívají se, že „v případě povodně v roce 2002 se jednalo o 1000-letou vodu. Hranice záplavových území se měnit nebudou, protože byly spočítány pro stoletou vodu. Pokud dojde k 100-leté povodni, rozsah takové povodně bude korespondovat s vytyčenými hranicemi záplavového území“ Docela zvláštní argument. A co když se bude znovu opakovat tisíciletá nebo více než stoletá povodeň?

Město se nezabývalo povinností podnikatelských subjektů a domácností, jejichž majetek se nachází na záplavovém území, zpracovat individuální povodňové plány, jejichž kopie musí být uloženy (a nejsou) na obecním úřadě. Plány mají poskytnout povodňové komisi obce informace o počtu obyvatel a zvířectva nebo údaje o přítomnosti nebezpečných látek.

Sledování majetkových hodnot v záplavových územích byla považována městem za zcela zbytečnou. Toto zjištění je překvapivé, uvědomíme-li si, že samospráva je odpovědná za optimální využívání záplavového území a je často iniciátorem projektů protipovodňové ochrany. Pokud nejsou k dispozici informace o hodnotě majetku v záplavovém území, jak může být posouzena efektivnost protipovodňových projektů?

Pouze ve třech obcích včetně Neratovic byla povolena nová výstavba v záplavovém území. Je zřejmé, že stavební úřad je pod silným politickým tlakem samosprávy či místních zájmových skupin a vydává kontroverzní povolení, která povodňová i jiná rizika nereflektuje. Tato skutečnost odráží určitou benevolenci občanů k možnosti příchodu dalších povodňových katastrof.

Kromě Českých Budějovc žádná z obcí, tedy ani Neratovice, nenabídla občanům možnost vykoupit soukromý majetek v záplavovém území, aby se majitelé pozemků mohli odstěhovat z ohrožených oblastí.

Na první pohled je zřejmá nízká frekvence změn v Neratovicích. Nejsou jasné přesné důvody, proč byla samospráva Neratovic natolik pasivní, ačkoliv bylo její území povodněmi nečekaně a významně zasaženo. Tvrzení, že se jedná o důsledek dlouhodobého politického nátlaku na zastupitele z důvodu přítomnosti strategického průmyslového giganta, je pouze domněnkou řešitelského týmu.

Neratovice tedy představují mezi zvolenými obcemi určitou výjimku, u ní níž se ve vyhodnocení projevila významná pasivita téměř ve všech sledovaných kategoriích změn.

Jako vysvětlení této skutečnosti formuloval řešitelský tým hypotézu o propojenosti obecního úřadu s veřejnými zájmy přesahujícími rámec této obce, v důsledku čehož není problematika povodní v práci obecního úřadu významně reflektována.

Obyvatelé města, kteří lépe znají poměry ve městě, by tuto hypotézu mohli potvrdit.

Jestliže je vysoký funkcionář Spolany již šestnáct let členem zastupitelstva a rady města, de facto řídí chod obce a dokonce ovlivňuje složení samosprávy, pak je tato situace nadále neúnosná.

Je zřejmé, že jestliže pasivita a nezájem samosprávy připravit město na budoucí povodně je způsobena personálním propojením průmyslového giganta a obce, pak je nutné, aby pro příští volební období voliči nedovolili, aby do zastupitelstva a rady obce zasedli lidé úzce propojeni se Spolanou.