V každé době bylo luxusem něco jiného. Zatímco za mládí mého otce bylo
kolo luxus a koně vlastnili v každé větší chalupě, dnes je kolo součástí
našeho života a kůň se stal symbolem luxusu majitele, který musí být dostatečně
movitý, aby mohl hradit všechny koňské potřeby. Za bolševiků bylo luxusem auto
a kdo měl štěstí, čekal na něj i několik let. O automatické pračce a mrazničce
jsme si mohli nechat jenom zdát. Po revoluci vyrostly jako houby po dešti luxusní
vily a mladíci by dali půl života za luxusní fára s černými skly. Dnes
už není luxus si pořídit dům ani auto, ale míra luxusu se hodnotí podle toho,
kde si dům postavíme nebo koupíme. Ticho a klidné prostředí daleko od rušných
komunikací jsou osvědčená lákadla agentur s nemovitostmi a stavebních
firem. Pokud lze ještě přidat výhled do zeleně, cena domu rapidně vzrůstá.
Stejným luxusem je nerušená noční tma se zářícími hvězdami. Tedy už ne domy,
auta, drahé zařízení, ale neporušená příroda se staly luxusem, který si nelze
jen tak pořídit. Žádná agentura se nepodbízí zákazníkům nabídkou domu s výhledem
do hypermarketu u hlučné dálnice plné výfukových plynů, ve dne v noci
pěkně osvětlený stovkami lamp.
Přesto se nám naše radnice snaží namluvit, že
bydlení třicet metrů za hypermarketem vedle silnice plné automobilů a obřím
parkovištěm s trvalým osvětlením
nám nemůže vadit. Pánové na radnici poněkud zaspali dobu. Žebříček hodnot
se změnil. Ticho, zeleň, tma jsou luxus, který je v Neratovicích dopřán
jen někomu. Naše bohaté čtvrti si za zády hypermarket postavit nedají. A tak
se hypermarket postaví vedle paneláků, lidé v nich na kvalitní bydlení
zřejmě nemají nárok.
Ačkoliv, jak se vyjádřil nejvyšší představitel města,
komu se to nelíbí, ať si koupí parcelu u lesa a odstěhuje se tam. | 
