 Je úterý 25. 11. 2003 - 8:15 hod. Před naším domem v ulici Na Výsluní
kropicí vůz zalévá stromy. Jsem ráda, že naše nedochůdčata neuschnou, beru
foťák a jdu zvěčnit důkaz péče 1. polabské o zeleň. Konečně námět
na pochvalný článek. Blik! Jako obvykle jsem zapomněla vypnout blesk. Vtom
čůrek vody padá k zemi,
z kabiny
vystupuje mohutná postava s prošedivělou hlavou. Výraz v obličeji
nevěstí nic dobrého. "Vy jste mě fotila? Co si to dovolujete??? Já vám ten
foťák zabavím a vyndám z něj film!" (Cha, cha! Představuji si, jak hledá
v digitálním fotoaparátu film! Muž zřejmě nikdy o něčem podobném neslyšel.)
Výhrůžky pokračují: "Vy mě nemáte co fotit! Podám na vás oznámení!" (Jaké?
Trestní?) "BUDU SI NA VÁS STĚŽOVAT!!!!!!!!!" Představuji se mu, aby věděl,
na koho. On nepovažuje za nutné mi sdělit své jméno. Jen jméno 1. polabské
na dveřích kabiny prozrazuje jeho příslušnost k firmě. Odchází, leze do
kabiny, pramének vody se zvedá, zalévání pokračuje, znovu fotografuji, aby
si to užil.
| 
