Turistické informační centrum v Neratovicích

V kulturním domě bylo slavnostně otevřeno v pondělí 3.6. 2024 v 18. hodin. Nebyla jsem tam.

Moje dojmy o pár dní později: zahnete od vchodu doleva k vysoké dřevěné hradbě, za kterou by se nestyděl ani Jan Žižka. Za ní vykukuje (občas, máte-li štěstí) vršek hlavy pracovníka nebo pracovnice (údajně všude táhlo a tak byli pracovníci ochráněni touto hradbou.) Nad ni blikají dvě obrazovky, ve vitrinách se vystavují na odiv různé upomínkové předměty. Největší nepříjemností jsou uzamčené záchody, mužů i žen. Když se vám opravdu, ale opravdu chce, pak se desetikoruna těžko hledá, co když se nenajde? Nebinární WC zatím nejsou nikde k dispozici :-) Další naprostá zhůvěřilost jsou otevírací doby vytištěné na průhledné fólii a přilepené na sklo venkovních dveří. Nejsou vidět!!!! Uvědomil si autor nebo autorka tohoto nápadu, že je ve městě nejméně tři a půl tisíce seniorů, z nichž mnozí špatně vidí nebo jsou dokonce poloslepí? Kdo to vymyslel? To jsem se od pracovnice nedozvěděla, ale jakmile jsem se zmínila o tomto nesmyslu, okamžitě vyběhla někam do útrob budovy, asi za Svobodou, ředitelem kulturáku, který mě už delší dobu nezdraví, a co bude dělat nyní, si nedovedu představit. No, to by stačilo. Možná mě ještě doplníte. Příště bychom mohli zhodnotit naši slavnou cyklostezku odnikud nikam. PS: Místo knihobudky máme za vchodem do kulturáku dvě knihoskříňky, jedna vlevo, druhá vpravo, do spodní části obou musíte lézt po zemi. Taky dobrý nápad. V mnoha případech mi v Neratovicích napadá výrok ruského předsedy vlády Černomyrdina: "Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky."

Anna Spěváčková