Čímž bychom mnohem víc energie ušetřili!
Rezervy v třídění a recyklaci samozřejmě nemají jen lidé ze Strakonic, ale celá Česká republika. Zatímco ve Strakonicích se ukázalo, že 58 % směsného odpadu v kontejneru na směsný odpad by se dalo vytřídit a zrecyklovat či jinak využít, zbytek Česka na tom obvykle bývá ještě hůř a tříditelný a recyklovatelný odpad tvoří až tři čtvrtiny. O tento odpad se přitom chtějí ucházet nově plánované spalovny (či "zařízení na energetické využívání odpadů", zkráceně ZEVO). Už teď se přitom mluví o tom, že ho pro ně nebude dostatek, což se týká především těch v Jihočeském nebo Středočeském kraji, tedy že tyto spalovny jsou naddimenzované či přímo nadbytečné.
Spalovny odpadů mají vyrůst třeba v teplárnách v Mělníku, Neratovicích, Opatovicích nad Labem, Uherském Hradišti, Chomutově nebo v Karviné. Jedna má vyrůst právě i v Písku nedaleko Strakonic, a to i přesto, že další se plánují v dalších místech Jihočeského kraje - v Českých Budějovicích, v Plané nad Lužnicí a v Táboře. Spalovny si tak mohou konkurovat, odpadu pro ně nemusí být dost, mohou blokovat recyklaci a předcházení vzniku odpadů, které jsou skutečným řešením problémů s odpady, vše může vést dokonce až k nutnosti dovážet odpad ze zahraničí. Přináší to s sebou navíc ještě dva další problémy.
Prvním je, že závislost na fosilních palivech tím výrobci tepla vyměňují za další závislost, tentokrát na naší produkci odpadů. A co víc, spalované odpady jsou z velké části tvořeny materiály vyrobenými z ropy, takže spalovat je místo uhlí je jako z bláta do louže.
Dalším problémem je skutečnost, že při spalování vzniká nejen velké množství odpadu obsahujícího řadu lidem a přírodě nebezpečných látek, ale efektivita takového způsobu výroby tepla je poměrně malá. Třeba v létě se vyrobené teplo obvykle bez využití volně vypouští do ovzduší. Spalováním odpadů navíc likvidujeme materiály, které bychom mohli znovu použít a energii potřebnou na jejich výrobu, případně dopravu tak ušetřit. | 
