Tisk článku

Je touha po míru alibizmus aneb kdo neprožil válku a nezná ji ani z vyprávění, musí si ji sám prožít?

Petr Vrána z ODS píše, že jsem se na zasedání zastupitelstva "nezapomněla alibisticky zmínit, že nefandím ani jedné straně, ale jsem pro mír."

Tak. Pan Vrána předpokládá, že chtít mír je alibizmus. Tento pojem vykládá slovník cizích slov jako snahu vyhnout se odpovědnosti. Z čehož vyplývá, že pan Vrána nechápe význam slova alibizmus. Nechápe, že kdo nepoznal válku ani z vyprávění, musí si ji sám prožít.

Já si, Petře Vráno, sice druhou světovou válku pamatuji velmi omezeně, na jejím konci mi bylo rok, ale znám z vyprávění svých rodičů (maminka 1903, tatínek 1905) všechny války, i tu první světovou (tenkrát Velká válka, nikdo ji zatím neočísloval): Vídeň - nesmírná bída a hlad a doma osm hladových krků - 4 vlastní, 4 nevlastní, po matce zemřelé při porodu, včetně mé maminky. V noci se střídali ve frontě na chleba z otrub a pilin. Přitom územím Rakouska-Uherska nevedla fronta. Následovala relativně klidná první republika.

Po čase druhá světová válka. Otec byl v mobilizaci, obrovské zklamání z Mnichova, protektorát. Pořád nedostatek potravin, hrůza z německé okupace - a to naše rodina nebyla postižena zvěrstvy německých nacistů. Po válce vše na lístky, bída. Ubohé bydlení nejprve ve sklepním bytě, pak v nouzovém domku. V padesátých letech strach z udavačů v ulici, ve škole, v práci. (Doma nás napomínali: ne abys někde řekla, co se povídá doma. Je to k nevíře, ale už to máme tady také....)

Konečně jsme si našetřili na rodinný domek a přišla měna. Znehodnocené peníze, koruna za padesátikorunu, vidina vlastního bydlení zmizela v nenávratnu. Pak svobodná, krásná šedesátá léta, pak okupace v 68, ale to byla proti protektorátu procházka jarním hájem. I tenkrát nás zbabělí politici (kromě statečného F. Kriegela) zradili. Tenkrát jsme to chápali jako neskutečnou tragedii, ale mocnosti (včetně USA) rozhodli opět za nás.

To bylo velmi stručně vypsáno. A vy se divíte, že jsem pro mír? Víte, kam až mohou zajít váleční štváči, jak se jim tenkrát říkalo? Tahle válka by byla možná  poslední. Vy jste nic nezažil, ničemu nerozumíte, ale dovolíte si hodnotit vyjádření člověka, jehož vzpomínky a zkušenosti nejste schopen pochopit. Proč se neseberete a nejedete na Ukrajinu bojovat? Možná, kdybyste viděl válku z první ruky, rozsvítilo by se vám. Válka je krev, bolest, hlad, utrpení, umírání a smrt. Tak si to můžete zkusit. 

Anna Spěváčková

Názory

23.05. 03:43Karel Svoboda
Být pro mír nestačí.
23.05. 05:53Anna Spěváčková
odpověď
25.05. 12:37Profesor
ditaz
23.05. 06:44Bořek
každý má názor
25.05. 08:17Jiří
 
25.05. 18:11jste
oba stejní
zobrazit všechny názory přidat názor
 
© 2002 - 2004 neratky.cz, všechna práva vyhrazena; kontakt: redakce@neratky.cz