Skulptura nebo můžeme použít slovo socha stála roky před pavilony dvojky školy. Když se bourat, obávala jsem se, že to jen tak nenápadně odnese i socha neznámého autora. Upozornila jsem na její možné zničení stavební technikou a kupodivu byla nejprve zahalena a později odvezena. Ale naštěstí se nyní u nové přístavby školy opět objevila.
Odbočím: v té socialistické době muselo být u každé (nebo uvnitř) stavby instalováno umělecké dílo. A tak se z té doby zachovaly (či nezachovaly) ve městech i vesnicích většinou umělecky hodnotné sochy pracujících či žen s dětmi nebo mladých dívek či mozaiky a malby na stěnách. Po převratu byly mnohé zlikvidovány tupými revolucionáři, kteří v nich viděli pozůstatek socialistické éry. Začaly se bourat ideologicky zaměřené sochy a pomníky, později i nevinné skulptury. Také v Neratovicích zmizely dva pomníky věnované osvobozenecké Rudé armádě, jeden bronzový Lenin (prý je uložen ve sběrném dvoře – spíš bych řekla, že byl prodán za velké peníze do kapitalistické ciziny, ale mohu se mýlit) a jako vrchol absurdity byl vyškrábán i nápis na Poláky vybudované kašně na náměstí - bylo to věnování polských stavebníků (stavěli provoz ve Spolaně, dnes už zbouraný) neratovickým obyvatelům. Který blb to navrhl. Myslím tím vyškrábání nápisu. Kašna zatím odolává. Ale jak dlouho?
Ale zpátky k soše u dvojky školy. Podle sdělení ředitele Kužela prý měla být instalována před nově postavenou trojkou školou na podstavci v kašně (nyní je zasypána hlínou a osázena trvalkami a domečkem pro včely samotářky), ale pak se objevila u dvojky školy (vysvětlím historii očíslování základních škol: v té době byly v Neratovicích školy tři. V jedničce vzniklo gymnázium a zůstaly dvojka a trojka.)
Ale zpátky k soše s patinou vytvořenou uplynulým časem: na sloupu rozděleném na tři části jsou vyobrazeny děti. Směrem k chodníku chlapec začtený do knihy, po jeho pravici další chlapec hrající si s míčem a na poslední třetině otočené k holé stěně školy vystupuje půvabná tančící mladá dívka s vlajícími vlasy. Krása. Ale poněkud ukrytá.
Nedivme se, že takové sochy jsou v dnešní době nevhodné. Děti nečtou ani si nehrají s míčem a vidět mladou dívku jen tak si tančit je nemožné. A co kdyby si dnešní děti udělaly pravdivý obrázek o socializmu místo toho, co jim cpou do hlavy média, někteří učitelé, ba i rodiče?
Ještě je skulptura trochu vidět. Ale jen co se rozrostou keře růžových kalin a živého plotu, nebude už vůbec vidět. Možná je to úmysl projektanta zeleně, který nenávidí vše, co vzniklo v minulém režimu a proto se snaží to odstranit. Ať je to socha, jehličnatý keř či budova kulturáku. Ten poslední záměr s nadšeným souhlasem našeho vedení, které má jediné přání: aby jen po její vládě zůstala viditelná stopa ve městě. Vše ostatní musí zmizet nebo být přebudováno. |