Nebýt lhostejný se ve městě nevyplácí. Zkusili jste někdy napomenout nějakého vandala? Já jsem to zkusila a se zlou jsem se potázala. „Babo! Jdi do p…!“, a to jsem ještě mohla být ráda, že jsem vyvázla živá a zdravá. Po takovém zážitku lidé nevidí a neslyší. Byly doby, kdy jsme sbírali odpadky u domu a dobrovolně uklízeli. Mladší generace už to nedělá. Zadarmo ani kuře nehrabe. Dalším důvodem lhostejnosti je minimální občanská kontrola. Tam, kde se lidí cítí doma a navzájem se o sebe zajímají, není možné být lhostejný. U nás ve městě, hlavně na sídlišti, není semknutá komunita, které by ležel na srdci prospěch města. Je zde hodně nových obyvatel, kteří se neznají. V poslední době se už ani známí nezdraví. Vedení města nepodporuje setkávání obyvatel, neptá se jich na jejich problémy a nedebatuje s nimi o svých záměrech. Nikomu neoznamuje co chystá a nezajímá je jejich názor. Ignoruje lepší řešení navržené občany. Lidé pak mají pocit, že městu na nich nezáleží a oplácejí mu to lhostejností a nezájmem. Obyvatelé nemají dostatek informací o dění ve městě. V každé normální obci jsou na veřejných prostranstvích skříňky a nástěnky se zprávami o činnosti politických stran, církví, sportovních organizací, spolků, apod. Pokud vedení města nezatáhne do rozhodování obyvatele a nebude se zajímat o jejich názory, lhostejnost bude narůstat.
Mgr. Anna Spěváčková, zastupitelka SPD |