Palackého ulice je vyasfaltovaná, ale jakmile dojdete nebo dojedete do centra vesnice, povrch silnice a chodníků se změní na dláždění velkými žulovými kostkami. A to je velmi nepříjemná záležitost.
Dlažba je hrbolatá, nepříjemná, špatně se po ní chodí i jede třeba na kole.
Prý to byl požadavek památkářů. Jen škoda, že nikde nelze dohledat jejich vyjádření. To je tady takový zvyk. Když se někdo na něco odvolává, nikdy to nepodloží příslušným dokumentem. Na zasedání zastupitelstva se starosta města odvolává na zákon. Ale jaký? Jaký paragraf?, ptám se. Odpověď nedostanu. Je přece jednoduché promítat příslušné doklady na promítací plátno, ale ani to zde není zvykem.
Ale vraťme se k dlažbě. Pamětníci tvrdí, že zde nikdy dlažba nebyla. Prý zde byla udusaná hlína, čemuž bychom mohli věřit.
Jenže: pokud památkáři pilně hlídali druh povrchu v centru Lobkovic, jak mohli dovolit umístění příšerných módních dřevěných laviček v areálu kolem kostela? Hranaté, hnusné a jistě hodně drahé. A ještě nepohodlné. |