Dobrý hospodář neprodává svůj majetek, ale pečuje o něj a zvelebuje jej. Město není dobrý hospodář. Rozhodlo se prodat velmi lukrativní pozemky v Lobkovicích (p.č. 318/214, 242, 283, 284, vše v k.ú. Lobkovice) vcelku jedinému zájemci. Koupil je nějaký pan Rehák, za pozemky zaplatí o něco více než devět milionů korun. Za kolik je prodá? Určitě nebude škodný, cena pozemků stoupá den ode dne. Jsou to pole s ornou půdou, možná bude časem výhodnější je prodat jako zemědělskou půdu, v Německu její cena roste geometrickou řadou. Ať s ní udělá co udělá, město se už bude jen dívat, jak s pozemky naloží. Zbavilo se svého, pardon, našeho majetku bez našeho souhlasu. Za to by měly být přísné tresty. Jenže nejsou. Třináct zastupitelů, celá koalice, souhlasila, aby město prodalo, co nám patřilo, tak jak bylo předem dohodnuto.
Kdyby město pozemky prodalo samo jednotlivě, mohlo mít větší zisk. Mohlo pole pronajmout a mít trvalý přísun sice malých, ale stálých zisků. Mohlo na pozemcích zřídit zahradnictví, mohlo je lidem pronajmout jako zahrádkářsou kolonii nebo komunitní zahradu....
Města už zjistila, že je pro ně nevýhodné stále dál růst do krajiny. Územní plán z roku 1998 je zastaralý a už dávno se musí plánovat jinak. Je nutné zabránit ničení orné půdy, zabránit ničení volné krajiny a vzniku sídelní kaše roztroušených domů dál a dál od města.
Jenže Neratovice nejednají v souladu se současnými trendy. Vedení města je zadlužené a potřebuje peníze za každou cenu. Prodalo by i nos mezi očima, kdyby za něj dostalo slušnou cenu. Jen hrabat a hrabat. Lidé na radnici tuší, že jejich volební období je poslední. Nikdo tady „nevládl“ déle než dvě volební období a to zdaleka nedělali takové kopance jako ti nynější. | 
