Zkuste si zjistit, co se uvnitř děje. Nějaký program, přehled činností nebo něco podobného. Nikde nic nenajdete. Ani venku na nástěnce, ani na webu města ani v Listech. Nikde nic není. Jen v podkladech pro radu jsem našla list s přehledem využití prostor v Klubu důchodců. Opsala jsem si vše, co se tam dalo najít a pokusím se stručně shrnout, co se v tzv. Klubu důchodců děje.
Dopoledne zejí celý týden místnosti prázdnotou, kolem poledne, jak jsem dotazy zjistila, se zde vždy vydává jídlo.
A nyní vezmeme den po dni:
V pondělí odpoledne podle rozvrhu v jídelně zasedá uzavřená skupina důchodkyň a paličkuje, kdo to neumí, nemá zde co dělat. Odpoledne se tady jednou za měsíc setkávají pěstouni a svépomocná skupina pečující o své blízké. Večer se vždy jedenkrát za měsíc pořádají ekumenická setkání všech církví. Je to tedy křesťanská akce, pro „normálního“ důchodce, který se cítí osamocen a chtěl by si s někým popovídat nebo se věnovat nějaké činnosti zde nic není.
V úterý odpoledne se v klubovně učí hra na klavír, v jídelně by mělo probíhat setkání důchodců, ale jelikož zde neomezeně vládne nějaká paní Talčíková, která rozhoduje, koho dovnitř pustí a koho ne, má opět „normální“ důchodce, který nepatří ke spřátelenému klanu, smůlu. Do budovy se nedostane. Co se děje v jídelně, ví sám pánbůh.
Ve středu odpoledne zabere jídelnu základní organizace kardiaků. O něco později nastupují malé děti s výukou náboženství, ty vystřídají starší děti, následují žáci z 1. a 2. tříd, nakonec se dostanou ke slovu ty nejmenší, předškoláci. Mezitím nacvičuje jakási kapela jménem DEKA, po ní stejně neidentifikovaná VEKA. Pravděpodobně se jedná o společenství mladých křesťanů. Ani ve středu se v „Klubu Důchodců“ nepořádá pro důchodce žádná akce.
Je čtvrtek odpoledne a paní Talčíková obsadila odpoledne jídelnu se svým uzavřeným důchodcovským klanem. V dalších místnostech se opět setkávají pěstouni, aby se vzdělávali. Stále se nic nekoná pro „normálního“ důchodce. Tak snad v pátek?
Ale ani v pátek nemá šanci. V jídelně celé odpoledne probíhá výuka klavíru, ve vedlejších místnostech se opět vzdělávají pěstouni.
Jak je vidět, Klub důchodců v Neratovicích je ve skutečnosti švindl. Podvod, podraz. Část budovy se tváří jako Klub důchodců, ale není zde pro důchodce prakticky nic. Vládne zde jedna osoba a ta rozhoduje, kdo může jít dovnitř a kdo ne. A město jí to trpí. Vedení města se nestará o své staré lidi, aby měli kam si jít popovídat, věnovat se různým oblíbeným činnostem, využít počítač, který nemají doma, vyslechnout přednášku či pobesedovat o věcech, které je zajímají. Ano, mohou jít na představení pro důchodce nebo na program do kulturáku či na akademii třetího věku, ale za všechno musejí platit. Hodně. A každý na to nemá. Jenže město nemá zájem o osamělé lidi, kterých přibývá čím dál více. Důležitější než klub důchodců jsou parkoviště, přístaviště, zabetonované ulice a developerské plány. | 
