Po válce vás vysadili Sokolové do nejdelší a nejdůležitější ulice vesnice Neratovice na počest konce dlouhé, a dnes už pro většinu lidí nepředstavitelné, války. Když jste trochu poporostly, zkrátili vám větve, abyste se vešly do úzké ulice; asi jste netušily, vy mladé stromy, že lidé tomu říkají řez na babku - každé dva roky jste se musely vyrovnávat s ranami do svého těla, přesto jste je zhojily a rostly dál.
Pokorně jste vykonávaly službu člověku. Stínily jste mu v parných létech (zdaleka nebyla taková vedra jako nyní), zvlhčovaly suchý vzduch, chranily ho před nečekaným deštěm, ukazovaly mu směr cesty, když se vracel v pozdních hodinách domů, čím dál více zachycovaly prach a hluk z přibývajících aut. Díky vám byla ulice vlídná a krásná, zelené koruny změkčovaly strohé člověčí stavby, lidské oči často se zalíbením spočinuly na rozprostřených listech a drsných kmenech. A tak jste rostly dlouhé roky. Vítaly jste ptáky, kteří se rozhodli postavit si ve vašich korunách hnízda, vždyť vás i člověka zbavovali obtížného hmyzu. Ale ve vašich korunách pobýval i hmyz, který vás potřeboval k svému vývoji. Neviditelné kořeny vás držely v zemi a trpělivé z malého prostoru čerpaly vodu a pomáhaly dýchat.
Zdálo se, že nic nemůže ohrozit váš dlouhý život. Rostly jste teprve několik desítek let, začaly vás sice trápit drobné neduhy, ale to v takových podmínkách nebylo nic neobvyklého, mohly jste se dožít třikrát tolik, když domýšliví lidé, kteří si říkali politici, nechali padesát vašich družek z ulice 28 října na podzim roku 2006 pokácet. Vy jste rostly dál a zdálo se, že noví politici, kteří hlásali, že to budou dělat jinak, vás nechají na pokoji. Nestalo se tak. Lidé v čele se ženou, která by měla mít úctu k životu, vždyť jej vytváří, se rozhodli, že kvůli penězům vás také zničí.
Kolovala vám míza v tělech jako nám krev, zelené listy v plném rozpuku, v korunách hnízdící ptáci a se vším hmyzem, který nám před očima ubývá, přišli lidé s pilami a začali vás podřezávat a kácet. Ta žena, která vás měla hájit, souhlasila s vaší popravou, byla jí dokonce přítomna, a našli se i lidé, kteří s ní souhlasili, přesto že se měli starat o blaho lidí i stromů, bez kterých se neobejdeme. Kdyby vás dali řezbářům, mohli jste alespoň po smrti sloužit dál. Ale rozřezali vás na polena a budete nedůstojně spáleny jako topivo. Vy, jejichž kmeny jsou nejkvalitnější řezbářský materiál.
Sbohem lípy, nevím, jak kdo jiný, ale kdykoliv budu procházet ulicí (dnes se jí vyhýbám), budu vás pořád vidět na svých místech. Vaše krásné načechrané koruny a štíhlé kmeny podél celé ulice. Nikdy na vás nezapomenu, jako jsem nezapomněla na vaše družky, které byly odsouzené k smrti před vámi.
Sbohem. | 
