Třeba myrobalány, které jsou pozůstatkem bývalých zahrad na místě sídliště – švestky byly naroubovány na podnož zvanou myrobalán, pak uhynuly a zůstala pouze rozrostlá podnož nebo jsou to stromky vyrostlé z náhodně roztroušených pecek. Na jaře se stromky obalí kyticí vonných květů, tehdy jejich přítomnost lidé oceňují, ale běda v létě. Místo květů se objeví malé žloutnoucí kulaté plody, kterým lidí říkají špendlíky. A nastane katastrofa. Špendlíky totiž postupně dozrávají a nikdo je netrhá, i když je z nich skvělá marmeláda bez konzervantů nebo éček. Také by se daly vypálit na vynikající kořalku podobnou slivovici. Jenže není zájem, současníci si zvykli nakupovat vše hotové v obchodě, i když jsou to chemií prostoupené šmejdy (pak si stěžují na nedostatek peněz, ale to je jiná kapitola).
Plody padají na zem a nikdo je neuklízí. Musí se to dělat pravidelně, jenže to nedělá ani veřejně prospěšná služba ani firma 1. Polabská, kterou lidé trefně nazývají 1. Destrukční (ještě se k ní vrátím v dalším článku). Nedělají to ani správci domů.
Aby to udělal někdo dobrovolně, to dnes v tržním kapitalizmu je zcela nereálné, doba dobrovolých brigád a úklidů dávno zmizela v propadlišti dějin, v Neratovicích určitě. Zájem o své prostředí dočista upadl, projevuje jej jen pár bláznů a naivků.
Ale vratme se k plodům na zemi. A nastane katastrofa číslo dvě. Plody jsou přezrálé, omamně sladké a lákají vosy, které sice loví hmyz pro své larvy (šedesát vos může za hodinu ulovit až 227 much), ale milují vše sladké. A tak se slétají na špendlíky ze všech stran. Vtom okamžiku vypukne panika. Kdykoliv se vosa přiblíží k člověku, většina z nich propadne epileptickému záchvatu a začne kolem sebe plácat rukama, což je pro vosu signál, aby zaútočila na vetřelce, který ji ohrožuje. Dotyčný panikář dostane většinou žihadlo, možná i víc od svolaných družek. Kdyby dotyčný zůstal klidně stát, vosa odletí a nic se nestane. Rodiče by to měli učit své děti a škola by neměla zůstat pozadu. Jenže vosy budí hrůzu a kdo je vinen? Podle hlupáků ty sladké plody a samozřejmě stromy! Je nutné je pokácet. A už utíká stará dáma na úřad a tak dlouho hučí do mladé nezkušené dívenky, až ta, aby měla pokoj od uřvané babky, která vyhrožuje, že strom sama zničí, zahájí řízení o kácení stromu. Babka zapomene na to, jak sedávala ve vedrech ve stínu stromu, jak díky stromu se v bytě neupeče a oddechne, si, jak zažehnala nebezpečí vos. Strom je pokácen. A tak to pokračuje rok co rok.
Letos je na myrobalánech opravdu hodně ovoce. Bude padat a opět budou neznalí lidé žádat úřad o pokácení. ?řad jim vyhoví, aby měl pokoj. Přitom by stačilo, kdyby veřejná služba a 1. Polabská se smetáky a lopatami spadlé ovoce pravidelně shrabala do pytlů, které by hned 1. des.., pardon, polabská odvážela. Nebo by správci pravidelně uklízeli kolem stromů, město by jim mohlo dát nějaký obolus za odměnu. | 
