Aby mu bylo teplo na nohy...

Určitě znáte sochu, která se vypíná v dolíku uprostřed prostoru vznešeně nazývaného Kostomlatského sady. Ve skutečnosti je to pozůstatek vesnického parku poblíž návsi nevýznamné obce nazvané Neratovice, dnes už jen neudržovaný umolousaný podupaný čtverec se zbytky stromů a keřů, který má do sadů asi tak daleko jako šinágl do Titaniku, na jehož jednom konci je umístěn pomník padlým z první a druhé světové války. Sochu Jezdce na koni vytvořil v době starostování Františka Moravy tehdy začínající sochař Jan Novotný.

Plastika je vyrobena z tvrzeného polystyrénu, materiálu ne zcela vhodného do měnících se klimatických podmínek, od doby svého vzniku značně sešel, je celý začernalý, místy nazelenalý od množících se řas. Zatímco kov či kámen časem nabývá příjemnou patinu, polystryén vypadá opravdu odpudivě.

Už od svého vzniku byla socha  středem pozornosti ani ne jako umělecké dílo, spíš jako zdroj recese. Před mnoha lety na koni za jezdcem seděl rozjařený mladík a povzbuzován svými kamarády plácal oře po pleci s pokřikem:“Hyjé, hyjé!“

Mnohokrát obdržel jezdec rukavici na vztyčenou ruku, letos byl opatřen ponožkami na nohou, snad aby mu nebyla zima. Zima pominula, doufejme že definitivně, ale ponožky zůstaly na svém místě. Už by je měl někdo sundat, aby se muži na koni nezapařily nohy.