Firmě 1. polabské nepatří pila do ruky

Více než dvacet let chátrá veřejná zeleň v Neratovicích, aniž by to někoho z vedení města nějak zajímalo. Jak by ne, ze zeleně neplyne žádný finanční užitek, nedají se do ní ukládat peníze, tedy pokud se nepokácí na dřevo na topení, to ano a to se děje stále. Přišly vichřice, dřevo se rozvezlo k soukromým domkům, jen si vzpomeňte na Kojetickou, jak se nakládaly přívěsy. Někdy je strom shledán suchým a už se kácí, důvody se vždy najdou: překáží výstavbě, poškozuje omítku, nedej bože, mohl by spadnout a tak to jde dvacet let stále. Za Vojana, i za pokračovatele 1. polabské.

Ta navíc má pod palcem tzv. údržbu zeleně, což znamená, že má pečovat o stromy a keře. Jenže jak by to mohla odborně dělat, když nemá na tuto činnost odborníka arboristu, nedoplatila by se. Měla by si ho tedy najmout na jednorázové údržby, ale ani to neudělá, město jí vyplácí peníze bez ohledu na kvalitu její práce, přece je nebude zbytečně utrácet.

A tak zeleň je ubohá, zchátralá, předčasně zestárlá. Jak by ne, když už od výsadby se pere s nepřízní osudu. Aby firma ušetřily, nejednou kupují neduživé a podřadné sazenice, které si do života přinášejí hendikep asi jako nedonošené dítě. Ani výsadba jim nepřidá na optimizmu. Některé byly vysazeny za krutých mrazů jako  javory na Kojetické, většinu uložili pracovníci hluboko do země, utopily se, takže nerostou a přečasto uhynou, a VŠECHNY kmeny bez výjimky jsou ošlehány struny sekaček firem zvaných 1. polabská. Ranami proniká do kmenů infekce, stromy pak uhynou.

Při výsadbě jim byl často nelítostně uřezán hlavní výhon, neboť „odborníci“ vzdělaní na ovocnářství se řídí pravidlem, že tento výhon musí být na ovocných stromech odstraněn, jinak nerodí. Pak se oholí jen tak od oka nějaká větev a řez zvaný výchovný je proveden. Ke kmeni je navršena navršila hromada kompostu, aby měly dost živin, bramborám se to děje také a jak prospívají, a tím je akt výsadby dokonán.

Ale děsivé životní podmínky tím nekončí, o zálivce se jim jen může zdát, obal na kmeni jim přečasto nikdo nesundá, občas zůstává i vázací drát, který se nelítostně zarývá do kmene.

Nějaká další péče by nebyla nutná, kdyby stromy měly od začátku potřebné podmínky, ale u nás to bohužel nepadá v úvahu.

Spodní větve 1.polabská ráda vyholuje do výše a jestli náhodou větve sahají až k zemi a vytvářejí na trávníku krásný závoj, jsou ořezány, neboť jabloně taky nesahají až zemi.

Oni netuší, že právě spodní větve zachytí nejvíce nečistot.

Potkáváte pracovníky s pilou v ruce a řežou a řežou. Nejen stromy ale i keře. Řežou je zbytečně a v nevhodnou dobu.

Oblíbené je seřezat keře do geometrického tvaru i tam, kde žádný živý plot netvoří.

Keře kvetoucí na jaře jako je zlatý déšť opižlají ke konci zimy a tím zbaví keř větví s květnimi pupeny, pak místo nádherné obalené květem zůstane oholené torzo. Běžte se podívat do Čtvercové na starém sídlišti.

Když se náhodou podaří stromu vyrůst do výšky, místo bezpečnostního řezu nutného u velkých stromů jako je topol, se strom vykácí.

V poslední době jsme přišli o několik velkých topolů: dva veliké u Kovomatu, všechny u pošty, jeden obrovský u Bambulí, a teď se jedná o pokácení dalších čtyř u tržního parkoviště.

Smutné je to, že naši zástupci tyto problémy nevnímají, 1. polabská je stále v kurzu a peníze na novou masivní výsadbu jsou pokládány za vyhozené z okna. Pro ně jejich pohledem jsou důležitější rovné silnice, po kterých lze rychle projet městem bez zbytečných překážek.