Horolezecká stěna na dětském hřišti

U Skleníku zrekonstruovali staré dětské hřiště. Pokud se někdo těšil na přírodní prvky podle nejnovějších směrů včetně vody, WC a kabinek na převlékání, byl zklamán. Jestli někdo očekával běžné plastové hřiště, jaká se budují v obcích, byl  stejně rozčarován. Vznikl jakýsi další paskvil rovnou pěkně u hospody, aby si dětičky už od malička zvykaly na řvoucí opilce. Aby se ušetřilo, byly zachovány letité reznoucí kovové prolézačky doplněné dalšími kousky včetně horolezecké stěny, vše bohatě podsypáno tvrdými kamínky, kterými se tak krásně hází na sebe, na lidi kolem i na hrací prvky. Tři lavičky musí stačit a dílo je hotovo.

Maminky sice brblaly, ale tomu radnice nevěnuje pozornost. Záměr si na radnici naplánují, projektant bez spolupráce s uživateli navrhne vzhled, odbor správy majetku nemá připomínky a paskvil je hotov. A běda, kdo našim představitelům s vděkem netleská a ještě si stěžuje. To je pěkně urazí.

Na zasedání 12. 12. se dostavil na zasedání snad poprvé i horolezec Zdeněk Teplý. Poukázal na to, že lezecká stěna na hřišti u Skleníku je nebezpečná.

Řekl: “U Skleníku je „zahrádka snů“, kde si děti hrají. Děti jsou ve velmi v ošemetném věku, kdy dochází ke kostnatění chrupavek, osifikaci. Kdo se chce věnovat horolezectví, musí mít lékařské dobrozdání. Ale na hřišti je lezecká stěna, která je vysoká 2 metry dvacet centimetrů. Je kolmá a pod ní je ŠTĚRK. Při pádu ze stěny dopadne dítě do tvrdého štěrku. Lezecká stěna pro děti má mít podle italských výzkumů kolébkové chyty a vstupy, sklon 35 stupňů. Viděl jsem chlapce, který zeshora ze stěny spadl přímo tvrdý podklad. Měli byste okamžitě stěnu odstranit!“

Nejsem horolezec, nerozumím problematice. Spíš mě zarazilo, jak starostka reagovala. Sice panu Teplému milostivě dovolila mluvit o dvě a půl minuty více než povolených pět minut, ale místo, aby věnovala pozornost obsahu jeho sdělení, zasypala ho křikem, že prvky jsou v pořádku, neboť jsou certifikované. Vůbec nikoho nezajímalo, jestli nemá pravdu.

Nemohu se zbavit dojmu, že naši představitelé jsou spokojeni jen když je chválíte a oceňujete jejich zásluhy, nebo spíš to, co oni za své zásluhy považují. Jakmile máte výhrady, vidíte chyby a upozorníte na ně, berou to osobně a cítí se ukřivděni. A nemusíte se jmenovat Spěváčková...