Veřejný prostor pro lidi a s lidmi

Takový veřejný prostor je neúspěšný, nekvalitní, neboť v jeho prostorách probíhá jen velmi málo společenských aktivit. Úspěšný veřejný prostor nezávisí na tom, jak vysoce kvalitní je po stránce estetické, ale jak je vhodný pro pobyt a život lidí na něm.

Pozor: veřejný prostor nejsou supermarkety a obchodní centra, které jsou spíš pseudoveřejné, neboť podléhají striktním pravidlům majitele a provozovatele, jste pod dohledem strážných a vítaní jsou jen návštěvníci – konzumenti. Ani veřejné a jiné instituce (pošty, úřady) vzdor svému názvu nemůžeme považovat za veřejný prostor.

V době, kdy bylo sídliště v Neratovicích budováno, ale i v současné době přistupují často projektanti  k veřejným prostorům města jako k prostorové kreaci, posuzují ji jen podle estetické stránky. Jde jim více o to, jak bude projektovaný prostor působit na plánu v půdorysu, než jak bude působit v praxi. Architekti se doslova vyžívají v tvorbě geometrických obrazců umístění dřevin, budov, dlažby či uspořádání laviček, aniž se pokusí zamyslet nad tím, co jejich jistě nápadité uspořádání přinese lidem, kteří budou daný prostor každodenně využívat.

Jak vyplynulo z předchozího textu, současná doba klade na veřejné prostory nové nároky. Už nestačí, aby byl veřejný prostor pěkně upraven, musí splňovat další požadavky rozvíjející se občanské společnosti počátku 21. století. Obyvatelnost je hlavním požadavkem na veřejné prostory. Musí být dostupné, zejména pro pěší a cyklisty, ale také pro hendikepované skupiny, což nejsou jen invalidé, ale také staří lidé, maminky s kočárky či malé děti.

Prostor by měl být přehledný, lidé by se v něm měli dobře orientovat. Měl by mít lidské měřítko, vysoce variabilní a s mnoha detaily. Musí být dostatečně vybaven městským mobiliářem (pohodlné lavičky, odpadkové koše, úsporné lampy, stojany na kola) který bude podporovat lidské aktivity a nejrůznější činnosti. Dostatečně široký chodník a komfortní dláždění, mnoho laviček rozmístěných tak, aby lidé na sebe viděli a vzájemně se slyšeli. Pro děti je třeba vybavit prostor rozmanitým mobiliářem - prolézačky, houpadla a tradiční pískoviště, ale někdy dětem postačí i plocha rozčleněná do různých výškových stupňů či rozsáhlá kašna. 

Aby veřejný prostor byl opravdu obyvatelný, nestačí zvládnout jen prostorové uspořádání a vybavení. Musí se vytvořit něco navíc – pohoda. Pohoda spočívá ve zvládnutí rušivých vlivů jako je vyloučení hluku, prachu, větru, dostatek slunce i stínu. Musí být pro všechny bezbariérový a bezpečný, i pro nejmenší děti a staré lidi a to se týká i kriminality. Měl by být živý, zelený s využitím přírodních prvků, propojený zelenými koridory, vytvářející příznivé městské klima.

Za dobrý veřejný prostor považujeme takový, který:

• je veřejně přístupný bez jiných omezení (klíč je na policii!)
• umožňuje lidem fyzický pohyb, setkávání se, účast na veřejném životě, trávení volného času ve společnosti jiných lidí
• podporuje získávání podnětů, komunikaci a vytváření sociálních vazeb
• je udržitelný z hlediska vnějšího prostředí (ekonomické, dopravní, ekologické a pod.)

Zdroje:
Prof. Ing. Arch. Karel Maier: UDRŽITELNÁ REGENERACE SÍDLIŠŤ
doc. Ing. Arch.Vladimíra Šilhánková, Ph.D.: Urbanismus, územní plánování a udržitelný rozvoj měst
Karolína Miková, Martina Paulíková, Zora Pauliniová: Verejné priestory
Denisa Burdychová: Regenerace českých panelových sídlišť