Většina zastupitelů nechce občany na zasedání

Mnoho lidí ve městě neví, že zasedání zastupitelstva je veřejné; jsou přesvědčeni, že je určeno jen pro vyvolené a oni na něj nemohou, neboť na pozvánce toto slovo chybí. Proto jsem na jednání zastupitelstva 13. 4. navrhla aby slovo „veřejné“ bylo automaticky uváděno. A víte, co mi na to paní starostka řekla? Že každý ví, že může na zasedání přijít. Ale každý to opravdu neví.

Velká část ekonomicky aktivních obyvatel ale i maminky s malými dětmi přijít nemohou, protože začátek ve čtyři odpoledne je pro ně příliš časný.  Proto jsem již potřetí navrhla zastupitelům, aby posunuli začátek zasedání na pozdější hodinu a scházeli se častěji v pravidelném termínu třeba první středu v měsíci. Důvod? Jak už jsem napsala, hodně lidí dojíždí do práce mimo město, hlavně do Prahy a ve čtyři hodiny odpoledne je pro ně příliš brzy, maminky musí předat malé děti tatínkům apod.  Kdyby začínalo zastupitelstvo později, muselo by i později skončit a tomu lze předejít tím, že se zastupitelé budou scházet ne jednou za dva nebo dokonce tři měsíce, ale pro občany v snadno zapamatovatelném termínu jednou za měsíc.

Ještě jednu výhodu by měla navrhovaná změna: byly by dodržovány úřední hodiny,  které jsou kráceny tu zasedáním rady, jindy jednáním zastupitelstva. Jenže: občan může navrhovat, ale zastupitelstvo nemusí o návrhu hlasovat, musí hlasovat jen o návrhu zastupitele. Občan jen může doufat, že se najde člen zastupitelstva, který jeho návrh převezme a předloží zastupitelstvu.

Když jsem skončila, podivila se zastupitelka Soukupová: „Proč by měl být začátek dříve, když nyní po více než hodině a půl jednání zde nikdo z občanů není, mohli přece přijít později, ne?“, pravila bezelstně. Přidala se paní starostka, že když začnou jednat později, budou zasedat do pozdních hodin a jak takové jednání vypadá, si každý dovede představit. Navíc úředníci z radnice, kteří musí být na zasedání, by si pak museli brát náhradní volno. (Vzpomněla jsem si na hodiny a hodiny strávené na rodičovských sdruženích, poradách, konzultacích ve škole, čtyřiadvacetihodinovou pohotovost na škole v přírodě a pod. , o nějakém náhradním volnu se nám ani nesnilo, čas navíc byl  považován za samozřejmost). Přidal se radostně Juda a notoval si s paní starostkou, že velmi dobře víme, co se děje v nočních hodinách – asi že jsou zastupitelé unaveni (je zajímavé, že když za Roitha zastupitelstvo končilo v půl druhé ráno, a ke konci se zcela náhodou v totálním útlumu rozhodovalo o milionech...Juda nic nenamítal), podle něj naopak města začínají zasedat v deset hodin dopoledne, vždyť funkcionář má nárok na zaplacení ušlé mzdy zaměstnavatelem. To asi vytočilo podnikatelku  Landovou, která se zaměstnává sama a žádný zaměstnavatel ji nic nezaplatí, navíc přišla kvůli práci o hodinu později a tak navrhla, aby se posunul začátek na sedmnáctou hodinu,

Na to starostka Mrzílková oznámila, že návrh je další bod programu a zastupitelstvo musí v souladu se zákonem o obcích hlasovat, zda se bude o návrhu hlasovat.

S hlasováním souhlasilo jedenáct zastupitelů, s posunutím začátku o hodinu už jen čtyři, takže návrh byl zamítnut.

Vyšla najevo nepříjemná pravda, že většina zastupitelů si přítomnost občanů na zasedání nepřeje.

Anna Spěváčková