A nejen neratovické, ale po celé republice.Nedávno jsme se daly do řeči s jednou mladší paní, líčila, jaké má starosti, neboť musí sehnat dýni pro mladší dceru a lampion pro starší. Malá holčička chodí do mateřské školy a budou vyřezávat strašidelnou dýni, starší dívka bude slavit holovín s družinou, jdou na lampionový průvod. Namítla jsem, že dívka si asi svátky popletla, průvod se bude jistě konat na počest vzniku republiky, ale ne, paní mě ubezpečovala, že je to také v rámci toho podivného cizího holovínu.
Žasla jsem a současně jsem si uvědomila, že znám holovín, jak nazývala paní svátek halloween, jen z amerických filmů, kde děti převlečené za strašidla obcházejí domy, požadují nějaké sladkosti a přitom (dívám se na kriminální filmy) je někdo zakuchne. Z encyklopedii jsem se dozvěděla,že tento svátek se slaví 31. října, děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekaldlem Trick or treat (Koledu nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti.Poučení bylo zakončeno poznámkou, že svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích.
Mám pocit, že nejsme anglicky mluvící země, ačkoliv se na nás angličtina řítí ze všech plakátů a reklam a tento svátek jsme nikdy neslavili. Náš svátek jsou zasněné dušičky s ozdobenými hroby, svíčkami a vzpomínkami na zemřelé. Jedeme na dušičky, říkala maminka a mě se vrací vzpomínka na chvějící se vůni chryzantém a zhasínajících svíček, utkvělý pohled na hřbitov rozzářený blikajícími světýlky v přicházejícím soumraku.
Jen si srovnejte ta dvě slova: něžné a nostalgické dušičky a nic neříkající holovín. Proč se pořád podbízíme kulturám, které jsou nám cizí, proč likvidujeme staré tradice a rituály, místo abychom je předávali našim dětem. Školy by měly být příkladem, ne sem tahat cizí svátky.
Naše děti už neznají naše dějiny, neví nic o našem městě, ale ve školských zařízeních se slaví holovín.
Místo vzpomínky na zemřelé v kruhu rodiny strašidelný oblek, místo zadumání nad během času divoké uřvané pobíhání, místo přípravy ozdob na hrob vyřezaná dýně..
Ale dýně je přece potravina, děti by si měly jídla vážit, ne dýni znehodnotit a vyhodit. Kdyby se raději naučili ve školce a škole, co se dá z dýně všechno uvařit: výborná dýňová polévka, dýňový koláč, dýně jako kompot, semínka jsou zdrojem minerálů a vitamínů, dá se zkrmovat dobytkem.....
Místo, aby naše společnost naučila děti, jak šetřit, jak využít vše, co nám příroda nabízí (a budeme to hodně brzy všichni potřebovat), učí se plýtvat, ničit užitečné věci a nevážit si toho, co máme. | 