Co je příčinou sociálního úpadku města

Proč by se zde cítili doma, když tu není nic, co by je ve městě drželo?

Chybí zde sociální prostor, kde by se lidé potkávali a navazovali kontakty. Člověk, aby byl spokojen, musí být s lidmi.

Ano, nemáme náměstí, kde by se lidé potkávali, usmáli se na sebe, pozdravili se. Všimněte si, jak málo se lidé v Neratovicích zdraví nebo se nezdraví vůbec. Znají se a nepozdraví. Všimněte si, jak málo laviček máme ve veřejném prostoru; sedět na lavičce a pozorovat okolí je právě to, co lidé potřebují. Všude jsou automobily, je málo prostoru pro člověka. Jestli někde stojí socha nebo ne, není důležité, lidé se potřebují potkat, zastavit a prohodit pár slov. Sednout na lavičku, popovídat si. Potřebují tři věci: lidské aktivity, klid a čisto. Určitě i stín, hodně stromů a zeleně kolem sebe.

Ale v Neratovicích je všude daleko, domy jsou od sebe vzdálené, události nejsou zřejmé, nejsou zde místa k odpočinku, takže se nikam nechodí.To, co je možné považovat za centrum – tzv. náměstí a Kojetická, postrádají místo k setkávání.

Dokud fungovala Spolana, znal se každý s každým. Posledních dvacet let město i lidé v něm upadají a zmrtvují.Jediné, co by mohlo situaci zlepšit, jsou akce města, na kterých by se lidí kontaktovali a poznávali, neboť Neratovice už nejsou ves jako kdysi, jsou tak velké město, že lidé už nevědí, co se v něm děje. Ale funkcionáři na radnici nechápou, že jejich úkolem je pomoci vytvářet sociální prostor, aby obyvatelé města se zde cítili doma. Domnívají se, že dostali mandát vytvořit uzavřenou kastu, která si může o všem rozhodovat bez vědomí občanů.

Pan místostarosta si představuje, že když místo starých stromů vysadí na náměstí nové a doprostřed postaví sochu, vytvoří tím náměstí. Nepochopil, že problém náměstí nemůže napravit architekt, ale sociolog. Asi by bylo vhodnější jako centrum města upravit Kojetickou ulici, ta má nyní všechny podstatné znaky centra, kromě přebujelosti dopravy a místa k setkávání. Podivnou náhražkou jsou sice místní supermarkety, ale je to jen náhražka. Všimněte si, že právě lavičky u Billy jsou trvale obsazeny, z nich lze pozorovat procházející, všímat si, jak jsou oblečeni, jak se chovají. I v Paříži jsou sedačky před kavárnami postaveny v řadě vedle sebe, aby si každý mohl prohlížet kolemjdoucí.

Město by mělo co nejvíce informovat na svém webu o tom, co se ve městě děje. Místo toho zveřejňuje pouze dokumenty z radnice. Listy změnily vizáž, ale ne obsah. Interval mezi čísly je příliš velký, chybí pozvánky na jakékoliv akce ve formě plakátů na plakátovacích plochách. Jenže město je zprivatizovalo a musí za ně platit, přesto se brání se vytvořit vlastní infomační plochy. Kromě ojedinělých kulturních akcí (a samozřejmě spousty barů a hospod) není, kde by se lidé setkávali. Nespokojenost a frustrace obyvatel roste a pokud nepřijdou na radnici noví lidé, kteří pochopí příčiny sociálního úpadku města a budou je řešit, problémy budou dál narůstat.