Dne 22. března 1945 za krásného slunečného jarního dne se objevily těsně po poledni nad Neratovicemi britské a americké bombardéry doporovázené stíhačkami. Nikým neohrožovány svrhly letecké pumy na lesík u Spolany, kde se během leteckého poplachu běželi ukrýt zaměstnanci továrny, a obydlenou část Libiše a Neratovic. Podle pamětníků to bylo deset minut pekla, po němž zůstalo 52 mrtvých a 19 zraněných, úplně zbořeno bylo 20 domů, mnoho domů bylo velmi těžce poškozeno. Do konce války zbýval jeden měsíc a šestnáct dnů.....
Současně s náletem na Neratovice došlo zhruba ve stejné době k náletu na rafinerii v Kralupech nad Vltavou. Oblak černého kouře ze zasažené nádrže zahalil celé město a další vlny bombardérů už shazovaly svůj náklad, celkem na 1500 bomb, naslepo. Nálet poškodil nádraží, úplně zničil většinu průmyslových objektů a 117 domů, mnoho dalších domů bylo poškozeno. Město bylo zcela rozvráceno, o životy přišlo 145 lidí. Kralupy se staly válkou nejpostiženějším městem v Čechách.
Od pamětníků jsem slyšela, že prý nálet na Neratovice byl omyl. V jejich podání byly Neratovice bombardovány svazem, který zabloudil a spletl si Neratovice s Kralupami. Letci uviděli řeku a u ní chemičku, domnívali se, že se jedná o Kralupy a svrhli bomby. Co je na historce pravdy, ví sám pánbůh.
Podle knihy Jiřího Rajlicha: Mustangy nad protektorátem: Operace britského a amerického letectva nad českými zeměmi a německá obrana (Praha MBI. 1997) nálet na Neratovice (jakožto na tzv. příležitostný cíl) pravděpodobně podnikla některá ze čtyř bombardovacích skupin 304. bombardovacího křídla (304. BW) 15. letecké armády.
V Kralupech na stěně kostela byla zabitým z březnového náletu umístěna pamětní deska V místním muzeu je zvláštní síň s fotografiemi a vzpomínkami na nálet, jsou zde jména obětí, jejich bydliště a věk a vzpomínky současníků. Nejmladší bylo roční dítě, nejstarší devadesátiletá žena.
V Neratovicích není nic. Ani pamětní deska ani místo pro fotografie a památky....jen ti, kteří byli železničáři, mají vyrytá svá jména na památníku v Kostomlatských sadech. Jména a bydliště obětí (ale ne věk) najdete v knize pana Pavlíka.
Nikdo nevzpomíná výročí náletu, při kterém zbytečně zahynuli nevinní lidé.
Jen u Nosků na zahradě v ulici Eduarda Urxe vedoucí k městské nemocnici si nenechejte ujít pohled na obal bomby shozené na město před šedesáti pěti lety.
| 