Co s lesem na Skalách?

Doteď byl pro nás neratovičáky (hlavně ze sídliště) les na Skalách opravdu klidné odpočinkové místo. Rodiče s dětmi, lidi se psy, běžci a jogginci, jen tak se toulající samotáři, milenci, dobrodružná mládež a děcka - ti všichni oceňovali blízkost lesa, v něm spoustu měkkých cest a cestiček, zeleň, klid, krásný vzduch, sídliště kdesi za horama.Abych nezapomněla, také houbaři si kupodivu přišli na své. Bedly, žampiony, dokonce pravé ryzce, sem tam i nějaký hříbek byly zaručené podzimní úlovky, na jaře podrnky a májovky. A jak je nepochopitelným zvykem v české kotlině, pro mnohé se stal les i skládkou odpadu (je nutno přiznat, že z Lobkovic a z Kojetic to mají blíž než ze sídliště).

Před sedmi lety vtrhla do lesa blíže ke Kojeticům parta mladíků a naprosto nelegálně začala stavět dřevěné lávky, dlouhými hřeby je mladí bezohledně přitloukali do kmenů borovic. Bez povolení začal růst tzv. bikepark, velmi podporovaný tehdejším místostarostou Miloněm Novákem.Většina borovic postupně hynula a chlapci pochopili, že to tak dál nejde. Po pěti letech založili občanské sdružení a začali část lávek stavět na podpěrách bez ukotvení do kmenů stromů. Na Nový rok dokonce vysbírali z lesa odpadky a zdálo by se, že lze skloubit aktivity mladých bikerů na jejich parcelách a požadavky sídlištních obyvatel na klid a příjemné procházky.

Jenže s jídlem roste chuť. Mladým už nestačila jejich překážková dráha, rádi by se zmocnili lesa celého. Možná si neuvědomili, že to není les jako v zahraničí, kde bikerské trasy ubírají jen nepatrnou část rekreační zóny, že náš lesík je jako dlaň a je nutné ho uchovat pro všechny. A tak naplánovali megaakci v podobě několikakilometrových tras nejen uvnitř areálu, ale i kolem celého lesa pro cykloturistiku a různé styly, dokonce i pro cyklisty se závodními ambicemi.
Jednu z nejpoužívanějších stezek po zelené značce mezi Neratovicemi a Kojeticemi, která jde souběžně se silnicí, plánují vyasfaltovat, aby mohla sloužit in-linistům.

Plán je to hezký, má jenom jednu chybu. Mladí zapomněli, že nejsou na světe sami. Že všichni lidé nejsou bikrosaři nebo cyklisté se závodními ambicemi ani inlinisté. Jsou tu také milovníci ticha, samoty, klidu, kteří léta vyhledávali les na Skalách, protože jinde jinou možnost nemají, a na ty mládež zapomněla. Vlastně jim les ukradla. To je jedna věc. Druhá je o něco horší. Mladí dynamičtí kreativní mladí si neuvědomují, že po upravených pevných cestách nebudou příznivci terénní cyklistiky jezdit jako beránci, ale s adrenalinem v krvi se stanou nebezpečím pro obyčejné občany na procházce. Všichni chodci na stezkách se budou muset mít na pozoru, odkud do nich neočekávaně vjede rozjetý cyklista, kde se budou muset vyhnout inlinistům, trvale ve střehu, trvale v ohrožení. Dojde ke kolizi s dětmi, psy, starými lidmi. Dojde ke střetu těch, kteří v lese vidí útočiště lidí unavených městem a zástánců rekreace všude a za každou cenu.

Myslím, že by se daly skloubit  představy mladých bikrosistů a obyvatel sídliště: at si mládež vybuduje stezku v rámci bikeparku směrem ke Kojeticům a ostatní stezky ponechá v původním stavu. Ne vždy slouží málo navštěvovaná místa k nelegálním činnostem, jak argumentují zástanci cyklistické stezky. Na světě musí zůstat odlehlá místa pro samotáře a hloubavce a také pro zvěř, na tu bychom málem zapomenout.

Kdo se bojí zůstat sám se sebou, ať neopouští ruch města, ale ať nebere ostatním právo  uchýlit se do opuštěných tichých končin.