Vážení spoluobčané,
vážení političtí zástupci,
podle
oficiálních zpráv, zveřejněných i v
českých médiích, se má do podzimu tohoto
roku vyslovit politická reprezentace České republiky k
žádosti USA zřídit na našem území
protiraketovou základnu. Děje se tak v době, kdy si
připomínáme patnáct let od odchodu posledních
sovětských vojáků z území okupovaného
Československa.
Domníváme se, že případné
umístění amerických vojenských základen
na českém území je krajně problematické,
a to z následujících důvodů:
1. Jedná
se o zásadní zpochybnění suverenity ČR.
Zatímco vzdání se některých prvků
státní svrchovanosti ve prospěch orgánů
Evropské unie je doprovázeno alespoň částečnou
možností kontrolovat činnost evropských struktur
(např. prostřednictvím voleb do Evropského
parlamentu), v případě poskytnutí našeho území
zmiňovaným základnám se předem vzdáme
možnosti jakkoliv účinně ovlivňovat další osud
těchto základen, které, ač ležící v
hranicích České republiky, budou zcela podléhat
rozhodnutím americké strany. O věcech, které
mohou klíčovým způsobem ovlivnit mezinárodní
postavení našeho státu a postavit nás před
okolnosti, které by jinak nikdy nenastaly, se tak bude
rozhodovat bez nás.
2. Nejde jen o základny v
České republice. Jejich vznik a působení je třeba
chápat v širším kontextu současné zahraniční
politiky USA, která se nepokrytě snaží prosazovat
uspořádání mezinárodních
záležitostí podle klíče americké
hegemonie. Právě nadvláda USA nad naší částí
světa, nikoliv např. úspěšný boj proti terorismu,
je pravděpodobně skutečný důvod žádosti o
zřizování nových protiraketových
základen. Terorismus představuje nebezpečí takové
povahy, že boj proti němu klasickými vojenskými
prostředky nemá naději na valný úspěch a je
třeba mu čelit jinak; Evropané i Američané to dobře
vědí. Rakety na našem území znamenají
jinou věc. Mají sloužit k obnovení mechanismů
studené války, během níž byl svět rozdělen
na dva velké a vzájemně se odstrašující
bloky; dané uspořádání přitom
vyhovovalo oběma zúčastněným supervelmocem.
3.
Podle obhájců zahraniční politiky USA je obnova
mechanismů studené války žádoucí
minimálně z toho důvodu, že americká hegemonie je
zárukou bezpečnosti a demokracie. O tom lze ale velmi silně
pochybovat. Dosavadní vedení "války proti
terorismu", včetně invaze do Iráku, je ze strany
Spojených států doprovázeno až příliš
mnoha projevy, které se neslučují s představou
demokratického chování podle standardů západní
civilizace. Komplikovaný rozvoj zemí Třetího
světa, zvláště těch islámských, zároveň
může vést k tomu, že jejich případný odpor
vůči americké nadvládě, podnícený
prostým sledováním reálně politických
zájmů (např. pokud jde o vliv na těžbu a prodej ropných
surovin), se projeví jako protireakce na americké
zbrojení a hegemoniální tlak - a to dalším
zbrojením, včetně možného posilování
teroristických způsobů boje, k nimž se mohou uchylovat ti,
kdo nedokáží čelit tlaku USA v otevřené
konfrontaci. Vyprovokovaný nárůst vojenských
kapacit s vlivu vojenských autorit v politicky ne vždy
stabilních oblastech je sám o sobě nebezpečný.
Dalšími faktory pak jsou postoje staronových a nově
se tvořících velmocí - v prvé řadě
Ruska a Číny. Lze se proto důvodně domnívat, že
současný americký projekt může světové
vztahy spíš ještě více radikalizovat a
destabilizovat, přičemž jejich normalizace si pak vyžádá
násilné podrobení "neposlušných"
států zájmům supervelmocí - lze očekávat,
že následkem by byl spíše rozklad západní
demokracie zevnitř, než její úspěšné šíření
a posilování.
4. Současný svět je
nesporně na přechodu. Konec studené války dosud
nedozněl, stále hledáme klíč k novému
uspořádání globálních
záležitostí, které se různým způsobem
týkají každého z nás. Domníváme
se, že zahraničně politický kurz USA nesměřuje k řešení
existujících problémů a rozporů, ale k jejich
potlačení a zakrytí. To může mít tragické
následky v okamžiku, kdy potlačované a dlouho
neřešené rozpory vystoupí na povrch v nezvladatelně
prudké podobě. Před současným lidstvem leží
obtížné otázky jako vztah bohatých a
chudých států v dynamické globalizované
ekonomice nebo reforma institucí OSN. Na tyto problémy
je třeba zaměřit pozornost a vynaložit maximum prostředků k
jejich řešení. Návrat mechanismů studené
války se těmto problémům jen vyhýbá a
cenné prostředky, čas a energii promrhává v
neperspektivním posilování vojenských
struktur. Je třeba se těmto trendům jednoznačně postavit, a to
ne z pozice hloupě zevšeobecňujícího
antiamerikanismu, který by nám snad někdo chtěl
připsat, ale se snahou najít na druhé straně
Atlantiku nové, zodpovědnější a prozíravější
partnery, než je současná neokonzervativní
administrativa.
Možná se ve všech právě
vyložených bodech mýlíme. Za nezpochybnitelnou
skutečnost ale považujeme to, že i vzhledem k výše
popsaným obavám, jež, jak jsme přesvědčeni, sdílí
velká část občanů ČR, je třeba otázku
zřízení amerických protiraketových
základen na našem území vystavit tvrdé
veřejné diskusi, jejímž vyústěním musí
být jednorázové celostátní
referendum. Vyjadřujeme tímto podporu všem politikům, kteří
cestu referenda hájí, a ty, kteří na ně
doposud nepřistoupili, vyzýváme, aby tak učinili.
Současně žádáme o podporu i ty spoluobčany, kteří
nesdílí naše obavy a postoje, ale kteří jsou
přesvědčeni, že je máme právo veřejně vyjadřovat
a dát svůj zásadní občanský názor
najevo prostřednictvím účasti ve všelidovém
hlasování.
Jedná se o záležitosti,
které nejenže ovlivní osud České republiky na
dlouhá léta dopředu (jednou povolených základen
se těžko zbavíme), ale jsou i příležitostí
projevit vyzrálost našeho postoje ke globálním
otázkám, bez jejichž řešení se současná
politika stává prázdným a trapným
divadlem. Republika je věc veřejná. V tomto smyslu
nebojujeme dnes o nic menšího než právě o
republiku!
|
