Geolog Václav Cílek
několikrát upozorňoval na skutečnost, že nastávající
roky budou mokré, povodňové, takže musíme
počítat ještě s nejméně dvěma malými a
jednou velkou povodní.
Už jednou jsme prožili
velkou povodeň
v roce 2002, která, ač způsobena pouze zpětnou vlnou
z Vltavy, ne povodní na Labi, doslova zaskočila
obyvatele i představitele samosprávy a státní
správy. Pokud někdo předpokládal, že se
představitelé města poučí z katastrofy a začnou
usilovně pracovat na dlouhodobé strategii, jak čelit
povodním a jejich důsledkům, pak se zmýlil.
Podívejte se na výsledky
výzkumu, který provedl Institut pro ekologickou a
ekonomickou politiku při VNH VŠE v Praze během let 2003 –
4..
S cílem osvětlit
fungování
nově rozdělených kompetencí a zhodnotit možnosti a
schopnosti představitelů obcí ve vztahu k ochraně před
povodněmi byl po povodních v roce 2002 proveden terénní
výzkum v šesti vybraných obcích České
republiky, mezi nimi i v Neratovicích, které byly
katastrofou přímo zasaženy. .
Co vyplynulo
z výzkumu a
jaké změny vyvolaly povodně v Neratovicích?
Varovný systém
město plánuje dát do pořádku. Je čtyři roky
po povodních a varovný systém stále není
v uspokojivém stavu.
V Neratovicích se
na
krizovém řízení při povodni nepodílely
humanitární ani jiné nevládní
neziskové organizace, ač nabízely pomoc. .
Krizové plánování:
povodňové plány považuje město za dostatečné
a proto neiniciovalo jejich změny ani doplnění. Nedošlo ani
ke změně ve vymezení záplavových území
ani k vymezení aktivních zón záplavového
území, kde platí přísný zákaz
jakékoliv výstavby.
Pro objasnění této
skutečnosti se nabízí několik důvodů: náklady
na vymezení záplavových území jsou
hrazeny příslušnou samosprávou. Kromě toho dochází
v případě vyhlášení záplavových
území k definování nových
limitů využívání území. Má
tedy dopad na hodnotu soukromého či veřejného
majetku, který je na tomto území umístěn,
proto se jejich schvalování stává
politickým problémem.
Představitelé úřadu
v Neratovicích uvádějí ještě další
argument. Domnívají se, že „v případě
povodně v roce 2002 se jednalo o 1000-letou vodu. Hranice
záplavových území se měnit nebudou,
protože byly spočítány pro stoletou vodu. Pokud dojde
k 100-leté povodni, rozsah takové povodně bude
korespondovat s vytyčenými hranicemi záplavového
území“ Docela zvláštní argument. A co
když se bude znovu opakovat tisíciletá nebo více
než stoletá povodeň?
Město se nezabývalo
povinností
podnikatelských subjektů a domácností, jejichž
majetek se nachází na záplavovém území,
zpracovat individuální povodňové plány,
jejichž kopie musí být uloženy (a nejsou) na obecním
úřadě. Plány mají poskytnout povodňové
komisi obce informace o počtu obyvatel a zvířectva nebo
údaje o přítomnosti nebezpečných látek.
Sledování majetkových
hodnot v záplavových územích byla
považována městem za zcela zbytečnou. Toto zjištění
je překvapivé, uvědomíme-li si, že samospráva
je odpovědná za optimální využívání
záplavového území a je často iniciátorem
projektů protipovodňové ochrany. Pokud nejsou k dispozici
informace o hodnotě majetku v záplavovém území,
jak může být posouzena efektivnost protipovodňových
projektů?
Pouze ve třech obcích
včetně
Neratovic byla povolena nová výstavba
v záplavovém území. Je zřejmé,
že stavební úřad je pod silným politickým
tlakem samosprávy či místních zájmových
skupin a vydává kontroverzní povolení, která povodňová i jiná rizika
nereflektuje.
Tato skutečnost odráží určitou benevolenci občanů
k možnosti příchodu dalších povodňových
katastrof.
Kromě Českých Budějovc
žádná
z obcí, tedy ani Neratovice, nenabídla občanům
možnost vykoupit soukromý majetek
v záplavovém
území, aby se majitelé pozemků mohli odstěhovat
z ohrožených oblastí.
Na první pohled je zřejmá
nízká frekvence změn v Neratovicích.
Nejsou jasné přesné důvody, proč byla samospráva
Neratovic natolik pasivní, ačkoliv bylo její území
povodněmi nečekaně a významně zasaženo. Tvrzení,
že se jedná o důsledek dlouhodobého politického
nátlaku na zastupitele z důvodu přítomnosti
strategického průmyslového giganta, je pouze domněnkou
řešitelského týmu.
Neratovice tedy představují
mezi zvolenými obcemi určitou výjimku, u ní níž se ve vyhodnocení
projevila významná pasivita
téměř ve všech sledovaných kategoriích změn.
Jako vysvětlení této
skutečnosti formuloval řešitelský tým hypotézu
o propojenosti obecního úřadu s veřejnými
zájmy přesahujícími rámec této
obce, v důsledku čehož není problematika povodní
v práci obecního úřadu významně
reflektována.
Obyvatelé města, kteří
lépe znají poměry ve městě, by tuto hypotézu
mohli potvrdit.
Jestliže je vysoký
funkcionář
Spolany již šestnáct let členem zastupitelstva a rady
města, de facto řídí chod obce a dokonce ovlivňuje
složení samosprávy, pak je tato situace nadále
neúnosná.
Je zřejmé, že jestliže
pasivita a nezájem samosprávy připravit město na
budoucí povodně je způsobena personálním
propojením průmyslového giganta a obce, pak je nutné,
aby pro příští volební období voliči
nedovolili, aby do zastupitelstva a rady obce zasedli lidé
úzce propojeni se Spolanou.
|