Dvě vrby

O jedné už jsem psala. Stojí a kulturáku, kolem jsou nějaké trvalky. ty se zase zaplevelí, jak je to prakticky všude ve městě.

A teď poněkud odbočím: U ZUŠky byl jehličnatý keř, byl odstraněn, prý za něj chodili lidé vykonávat potřebu, ale zkuste se někam jít vyčurat. Do ZUŠky se nesmí chodit ani s dětmi; kde jsou ty časy, kdy jste na ně mohli čekat v předsálí pěkně na židli u stolu. V zimě v mraze nebo chumelenici je čekání venku k nevydržení. Ale zpátky k vykonání potřeby. V kulturáku v přízemí se platí 10 Kč, v suterénu o kus dál je sice záchod zdarma, ale musíte si vyzvednout klíč v podatelně. Je-li to mimo pracovní dobu, máte smůlu. A ještě musíte dolů po příkrých schodech. Doběhnete-li do domečku na Kojetické (musíte mít po ruce pětikorunu) a vydržíte to, jste machr. A zpátky k trvalkám: Ty u ZUŠky jsou samozřejmě také pořádně zaplevelené. Hlavně na ostrůvku obtočené silnicí. Bylo slíbeno, že u památné vrby bude cedule s historií stromu, jó, sliby, chyby. Tady se hned tak něco neuskuteční. A pak je další vrba u učiliště. Vrba smuteční neboli vrba křehká. Před pár dny se vrba rozčísla na dvě půlky. Uvnitř byla ztrouchnivělá a světe zboř se!!!!! FCC ji nepokácela, ale ořezala tak, že je z ní krásné zachovalé torzo. V něm se může vyvíjet hmyz, jehož larvy se živí ztrouchnivělým dřevem a který v něm může přežívat dlouhá léta, najít v něm úkryt. Paráda!!!! Může se nechat obrůst břečťanem a pak tvoří krásnou zelenou kulisu. Jen aby nějakého bambulu nenapadlo nechat torzo pokácet!!!! Co kdyby spadlo???

Anna Spěváčková