Praha plánuje stromy vysazovat, Neratovice je chtějí ve velkém vykácet

Naši předkové považovali stromy za posvátné. Současně s narozením dítěte vysadili strom, který jej měl celý život provázet, vysazovali ovocné stromy kolem polních cest a na mezích, aby jejich potomci měli na cestě stín a dostatek jedlých plodů.

Naši moudří předkové se musejí v hrobě obracet. Strom je dnes strašně nebezpečný, protože jednou za pár let někde spadne a někoho zmrzačí nebo zabije. Pak se spustí lavina žádostí o kácení všech stromů, mladých, starých, hlavně aby byly rychle vykáceny. Co kdyby spadly! Nikomu nevadí, že na silnicích ročně (!) zahyne při haváriích aut tisíce lidí a kolik je jich zmrzačeno, se raději vůbec neuvádí. Kolik zbude sirotků, nešťastných rodičů, darmo mluvit. Místo stromů jsou posvátná auta. Kvůli nim mizejí stromy kolem tratí a silnic, kvůli nim jsou likvidována pole, na kterých by se měly pěstovat plodiny pro přibývající lidstvo.

Asi by likvidace zeleně pokračovala až do úplného zmizení všech dřevin na zeměkouli, kdyby na nás příroda nepřipravila pěkný podraz.

Kvůli činnosti člověka se začalo oteplovat. Zpočátku nás sice tatíček Klaus ubezpečoval, že žádné ničení přírody ON nevidí a globální oteplování neexistuje, ale poslední roky přesvědčily jej i jeho příznivce, že všechno je jinak. Přibývají horké tropické dny a noci, přicházejí další a další vlny sucha, hrozí přívalové deště a bleskové povodně. Zpočátku lidé věřili, že stačí snížit emise skleníkových plynů a počasí se vrátí do původního stavu. Jenže změny se zvýrazňují a zrychlují. I kdyby lidstvo odstranilo všechny emise, trvalo by nejméně osmdesát let, než by se klima zase umoudřilo. Ale jisté to není.

Lidé nakonec usoudili, že jim nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit. Ale jak? Lidé v našich krajinách nejsou zvyklí na taková letní horka, ani teplé zimy jim neprospívají, zvlášťě staří lidé a malé děti jsou nejohroženější. Nejsou schopní se aklimatizovat a čím dál více umírají. Nejvíce trpí lidé v rozpálených městech. Obzvláště nesnesitelná jsou centra měst, kde je zahuštěná výstavba a betonové a asfaltové plochy.

Nezbývá, než aby vedení měst změnila svůj přístup k plánování rozvoje měst. Řada obcí už si vytvořila dokumenty, nazvané Adaptace měst na změnu klimatu. Musí to být ale závazný dokument, kterým se budou všichni řídit, ne jen nějaký cár papíru, jakých máme spoustu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Podle něj by mělo platit, že už nebudou žádné další betonové a asfaltové plochy, ale plochy zelené, místo klasických zelené střechy, parkoviště pod domy, místo křiklavých barevných jen bílé omítky.

Jedním z řešení, jak nejlépe a nejrychleji ochladit město, je ale důsledná ochrana a zachování stávajících stromů a výsadba velkého množství nové zeleně. Stromů a keřů. Všude, kde je to možné, sázet stromy, stromy, stromy. Ale ne u našeho odboru životního prostředí tolik oblíbené alejové stromy s holým kmenem, co vypadají jako telegrafní sloupy, ty je možné použít jen v úzkých ulicích a kolem silnic. Do trávníků patří stromy vícekmenné a olistěné od země.

Každý strom funguje jako výkonná klimatizační jednotka, která pracuje zcela zadarmo.  Vypařováním vody z listů ochlazuje své okolí, svými korunami stíní. Tím snižuje teplotu a zvlhčuje vzduch.

Kdy si to uvědomí také naše vedení města? V čele máme bioložku, která se před volbami prezentovala i jako ekoložka. V radě působí absolventka zahradnické školy. A výsledek? Zatímco Praha chystá výsadbu tisíce stromů, Neratovice plánují vykácení půl tisíce stromů a ořezání více než tisíce dalších, vše v rámci tzv. provozní bezpečnosti.

Tím vzkazují svým občanům: Klidně chcípněte, nám je jedno v jakém prostředí žijete!

Je sucho? Pak je nutné zadržet vodu v krajině. Nepouštět dešťovou vodu do kanalizace, ale zachytávat ji v rybnících, jezírkách, mokřadech, drobných tůňkách. Zmenšit velké lány, vytvořit meze a remízky, Změnit hospodaření na polích a v lesích. To by měl být úkol státu.

 

Anna Spěváčková