Přátelská pošta?

Pro mne jsou to pouze zaměstnankyně. I když mezi nimi a návštěvníky leží bariéra různých nabídkových předmětů jako jsou losy, časopisy a jiné předměty, které zde musí být z nařízení České pošty umístěny a vyloženě zde překážejí, jsou ochotné a usměvavé.

Horší je to s prostředím, kde musíme nechtě trávit kus svého života. To se jeví jako dosti nepřátelské. Už tak malá místnost byla zmenšena o prodejní stánek, kde jednu dobu byly nabízeny a i cigarety, ale ani to v našem ultraliberálním zřízení naštěstí neobstálo.

V malém prostoru pošty se někdy tísní hodně lidí, ve vydýchaném vzduchu je pobyt utrpením. Dvě okna vedoucí na jih (kdysi zde stínily vzrostlé topoly, ale byly ustrašenými úředníky jako nebezpečné vykáceny, ale nové už nevysadili) jsou většinou zavřená, lidi nenapadne je otevřít. Nebo si netroufají, kdo ví. Jsou přece na úředním místě a zde přece není možné něco svévolně podnikat. Zaměstnanci mají na práci jiné záležitosti než otevírání oken. A tak lidé, místo aby si sami pomohli, omdlévají a trpí.

Oči upřené na měnící se čísla, čekají, kdy na ně dojde řada. Někteří to vzdají a pak nastává dlouhá pauza, kdy zaměstnanci musí několikrát vyvolat příslušné číslo, i když je zřejmé, že návštěvník nervově nevydržel a odešel.

Ještě nepřátelštější je odstranění stolu se židlí k napsání potřebných písemností. Místo něj byly instalovány dva pultíky ke státní. Prý pošta takto vylepšila design. Jenže vůbec nemyslí na staré a postižené osoby, které si k psaní potřebují sednout.

Česká pošta tím opravdu prokázala, že jí vůbec nezáleží na blahu občanů. Blábol o přátelské poště je výsměch obyvatelům.