Cena města Neratovic

Nejprve bychom se měli seznámit se jmény členů komise, která rozhodovala:

1. Petr Svoboda, zaměstnanec SD, předseda komise pro kulturu, sport a volný čas.
2. Miroslava Dobsová – členka komise
3. Jan Handl – člen komise
4. Jiří Sloup – člen komise
5. Ivana Šimonková – referent z odboru školství, kultury a sportu – památková péče.

            Michal Korney, člen komise, se omluvil.

Připadá mi podivné, že pro výběr kandidátů na Cenu nebyli osloveni občané a nebylo využito dotazníků, ankety apod., aby se zjistilo, koho vůbec občané považují za vhodného kandidáta.

A nyní se podíváme na jména lidí, kteří byli na Cenu navrženi a z jakých důvodů – uvedeno v podkladech pro radu (škoda, že chybělo, KDO je navrhl):

1. Antonín Čvančara – dlouholeté působení ve sportovní výchově dětí a mládeže
2. Neratovický plavecký klub z.s.
3. František Veselý – dlouhodobě působí ve výuce plavání
4. Mgr. Jana Voldřická – umělecká účast, letní umělecká škola pro děti (autorka mozaiky Ljuby Hermanové na SD)
5. Martin Zikmund – sportovní činnost navzdory hendikepu
6. Mgr. Roman Hudziec – aktivní nezištná činnost pro obec především v oblasti kultury
7. Helena Aeschbacher – Sinecká – propagace rodného kraje básnířky a výtvarnice dlouhodobě žijící ve Švýcarsku
8. Kolektiv autorů knihy Neratovice 1945
9. Mgr. Ladislava Novotná, založení a vedení gymnázia, obnovení tradic

Osobně se domnívám, že Cenu města by měl obdržet člověk, kterého lidé znají, vědí o jeho zásluhách a váží si jej za to, co dělá. Pokud se Cena týká jeho zaměstnání, měl by nezištně a zadarmo ve svém volném čase vykonávat svou činnost navíc. Pokud je to opravdu mimořádný počin, pak bychom to měli ve městě vědět.

O činnosti plaveckých kandidátů nic moc nevím. Paní Voldřická podle mě nesplňuje požadavky na Cenu, stejně tak Martin Zikmund. Vážím si jeho úsilí sportovat navzdor hendikepu, ale pak ho lze ocenit jiným způsobem. Pana Hudziece neznám, vím o něm, že je předseda osadního výboru v Korycanech, možná, že tam je známý a činný. Paní Sinecká žije ve Švýcarsku a musím se přiznat, že nesouhlasím s tím, aby byli oceňováni lidé, kteří odešli ze své vlasti a nežijí zde.

Kolektiv autorů knihy by si, podle mého mínění, Cenu zasloužil. Odvedl obrovskou práci a zasloužil se o to, že konečně se začalo o náletu v roce 1945 mluvit.

Bývalá ředitelka Novotná, která cenu, neznámo proč obdržela, v žádném případě NEZALOŽILA gymnázium. Není to pravda. Proč rada a zastupitelé dostávají zkreslené informace? Je to proto, že Cena souvisí s peněžitým darem neznámé výše? Už před vypsáním výběrového řízení se vědělo, že bude ředitelkou (starosta Roith, její švagr, ji sem přivedl z Mostu, kde o její činnosti kolovaly různé zvěsti). Okamžitě jí byl přidělen byt, který byl na náklady města rekonstruován. Její vedení gymnázia se neobešlo bez různých kontroverzních činů. Své působené zahájila likvidací vzorné  a udržované zahrady základní školy, nechala nepovoleně pokácet desítky stromů. Velké plány, kterými chtěla oslnit neratovičáky, nakonec nebyly uskutečněny. V roce 2002 byla navržena na Cenu města, ale pro její údajnou spolupráci s StB jí nebyla udělena. Nyní to vyšlo. Pamětníci odešli, mladí si nepamatují.

Je otázka, co na to občané města. Budou volbu považovat za ostudu města nebo za dobrou volbu? Já se osobně se přikláním k tomu prvnímu.

P.S.: Mám poněkud provokativní otázku: proč nebyla Cena in memoriam udělena předsedovi Národního výboru Vladimíru Čermákovi, jemuž popřevratoví starostové nesahají ani po kotníky a  který se opravdu zasloužil o výstavbu města?