Stromy v Leningradě přežily blokádu

Velmi stručný obsah: píše se rok 1941 a na obležený Leningrad (dnes Petrohrad neboli Sankt-Petěrburg, pozn. A.S.) už několik měsíců padají zápalné bomby. Většina kulturní elity byla evakuována už na začátku německé blokády, ale skladatel Dmitrij Šostakovič na vlastní žádost zůstal a začal komponovat novou, ve svém dílě již 7. symfonii C Dur. Symfonii dokončil v Kujbyševě, kam byl později evakuován. I když premiéra symfonie byla zde uskutečněna poprvé, za skutečnou premiéru se považuje její provedení v obleženém městě dne 9. srpna 1942 za řízení Karla Eliasberga, zajímavostí je, že hudebníci byli sháněni z nejrůznějších míst, dokonce uvolněni i z válečné fronty. 

Úryvek z knihy Dirigent
"...Nikolajovi připadlo divné, že se stromů nikdo ani nedotkl. Stál za poškrábaným sklem, křížem krážem přelepeným papírovou páskou, a díval se do nyní již tmavě zelených korun stromů v parku. Během temných ledových zimních měsíců se lidé vrhali na každý čerstvě vybombardovaný dům či pobořenou továrnu a hledali vše, čím by se dalo zatopit. Doma pak nakrmili kouřící kamna a alespoň na chvíli unikli chladu, z kterého člověku tuhla krev v žilách. Nic nezůstalo ušetřeno, starožitný nábytek, elegantní tapety, vzácné knihy. Z městských stájí dokonce odnášeli trus, ovšem jen do té doby, než všechny koně postříleli, naporcovali a snědli. Hodilo se vše, co jenom trošku hořelo - takže jak je možné, že stromy z parku přežily? Hitler nechal v Berlíně pokácet lípy, protože údajně hyzdily ulice, zatímco vyhladovělí a napůl zmrzlí obyvatelé Leningradu si raději zvolili smrt, než aby obětovali své stromy a znectili parky. 

Jaký to paradox: stromy v Leningradě přežily blokádu, stromy v Neratovicích mizí jeden za druhým...