Jestlipak jste si, lidé, všimli, že je katastrofální sucho?

Před chvíli na jednom profláklém soukromém rádiu hýkala moderátorka radostí, jaké je krásné počasí, jak se můžeme koupat a opalovat. Možná má nařízeno šířit pouze optimistické zprávy nebo je totálně nevzdělaná, bůh ví. I televize a rozhlas maximálně upozorní na požáry či polovyschlé toky, ale aby ukázala, jak je popraskaná půda, jak schnou doposud nesklizené plodiny, jak lidé mají prázdné studny, jak hnědnou stromy a padá doposud nezralé ovoce, toho se nedočkáte. Očekávala bych, že uspořádá rozsáhlé odborné debaty o suchu, jak se mu bránit a jak mu předcházet, ale to se doposud nestalo. (Ne, už to neplatí, Fokus J. Moravce se 9. srpna zabýval tématem „Vyčerpaná země“ a to zničenou krajinou a klimatickými změnami).  Výsledkem dlouholetého popírání reality jsou (nejen) mladí lidé, kteří vůbec nevnímají, co se kolem nich děje. Sluchátka na uších, zahleděni do svých mobilů a jiných přístrojů, jejichž existence mi uniká, netuší, že budoucnost jim (bohužel i nám) nechystá nic dobrého.

A jak už jsem napsala, netečnost (mě spíš připadá jako hloupost bez ohledu na vzdělání), k neblahým probíhajícím přírodním změnám, nejeví pouze mladí.

 Včera na lavičce na Ládví se jedna distingovaná dáma v letech velmi podivila, když jsem si stěžovala na velká vedra, jak jsou nebezpečná, jak my starší nemůžeme ven, i děti se musí zdražovat doma. Odpovědí byl udivený obličej. Naopak si libovala, jak napustí bazén a jak je jim dobře. Asi neslyšela o případech, kdy celá vesnice má bazény, a protože je obyvatelé opakovaně napouštěli ze studny, nikdo už nemá vodu. Vrcholem bylo, když jsem se zmínila, jak budou stoupat ceny potravin nebo je dokonce nekoupíme, protože úroda nebude, na to jen mávla rukou a řekla: “No tak je dovezeme“.

Mimoděk jsem si vzpomněla na zasedání zastupitelstva, jak se naši vrcholní představitelé města smáli potravinové krizi. Jich se asi týkat nebude, mají dostatečně velké příjmy, aby si jídlo koupili  (pokud nějaké bude). Ale kdo žíje od výplaty k výplatě nebo od důchodu k důchodu, musí myslet jinak.

Sucho je opravdu nejkatastrofálnější co pamatuji. V roce 1947 jsem byla malá holčička, ale médii uváděný rok 2006 byl proti letošnímu procházka jarním hájem. Za celý život nepamatuji tak vysoké teploty a tak dlouhotrvající. A to ještě neskončily. Trvalých dešťů se můžeme dočkat nejdříve na podzim, v říjnu, v listopadu.

Keře uvadají před očima, stromy jak kde. Mladé boj se suchem prohrávají, mají kořeny mělce pod povrchem. Staré jsou na tom o něco lépe, ale záleží na druhu a místě, kde rostou. Břízy zvládají vedro špatně, je to chladnomilný a vlhkomilný strom. Nahnáno mají i javory a lípy (nejen od hlupáků na radnici), jeřáby sem vůbec napatří. Ptáci, hmyz, ježci strádají  a hynou.

Po takové zkáze by pomohlo vysázet stovky keřů, hlavně s květy lákajícími včely, čmeláky a motýly, jako je budleja neboli letní šeřík, sázet hodně bobulovitých pro ptáky. Pokorně se vrátit k opovrhovaným bezinkám. Místo pomalu rostoucích stromů vysazovat rychle rostoucí, poměrně krátkověké (70 až 80 let!) vrby, osiky, topoly, osvědčily se teplomilné platany (u Miluji). Pomohlo by využít i náletové dřeviny náhodně vyrostlé na různých místech, stejně tak velmi životaschopné kořenové výmladky topolů (u Máry a Miluji, ale 1. Polabská je nelítostně seká). Vrátit se ve městech i k odolným cizokrajným akátům. S jehličnany jen velmi opatrně. Travnaté plochy postupně měnit na tradiční kvetoucí louky, jak jsem již psala do Neratovin. Klasické trávníky ponechat jen na místech, kde by je lidé využívali k rekreaci, posezení a odpočinku. Ovšem jen za podmínky, že se o ně příslušná firma bude odborně starat a ne jen donekonečna sekat a udusávat sekačkami. Ale to by se muselo životní prostředí stát prioritou lidí, kteří se usadili na radnici. Doufám, že ne natrvalo.

Ale vraťme se k suchu. Je vidět, jak v našem městě zcela zmizel zájem o veřejné záležitosti. V několika městech už  starostové vyzvali obyvatele, aby pomohli zalévat obyčejnými pet lahvemi vegetaci před svými domy, tady chodí netečně kolem vadnoucích keřů a nehnou prstem. Nedivím se jim, radnice už roky důsledně ignoruje obyvatele a jejich iniciativu a zájem o okolí zásadně potlačuje. Ke spolupráci si vybírá jen své vyvolené.

Pak se nedivte, že lidé nevěřícně říkají: „Vždyť ti lidé na radnici tu mají být pro nás. Proč jdou proti nám? To už není naše město, raději se odstěhuji.

Mám obavu, že je to přesně to, na co radnice čeká, aby sem mohla spolu se zaintresovanými jedinci natáhnout jiné obyvatele. Jaké, si můžete domyslet. Tentokrát je mnohem větší výběr.

Nikdy jsem netušila, že se budeme znovu uchylovat k jinotajům a nutit čtenáře, aby si domysleli pravý význam textu. Jako za komunistů.