Psychopati mezi námi

Jsou závislí na moci jako na drogách. Nedovedou se vcítit do jiného člověka. Dopustí-li se chyby, viní jsou jiní. Kdo s nimi nesouhlasí, je jejich nepřítel. Najdeme je často v politice, na vedoucích místech, v církvích i v armádě, mezi bankéři a pod. Jsou všude mezi námi. Jistě se vám někdo vybaví.

Jednoho jsem potkala nedávno v autobuse. V Bořanovicích nastoupila shrbená, velmi stará a křehká šedovlasá paní o holi, tlačila se mezi lidmi, ale nikdo nevypadal, že by ji pustil sednout. Říkám klukům přes uličku, zda by paní uvolnili místo. Už se zvedali, ale mladá žena vedle mě vstala, stará paní si sedla a bylo na ní vidět, že si ulehčeně oddechla. Říkám:“Támhle mládenci by vás pustili sednout“.Vtom se ozval muž středního věku naproti mně: „Ale já tedy ne!“ Nejbližší cestující zalapali po dechu. To, co prohlásil, bylo neuvěřitelné. Na první pohled dobře oblečený muž v obleku, s pečlivým sestřihem, modrá košile čerstvě vytažená z obalu s ještě viditelnými sklady. Jen žvýkačka, kterou mlaskavě převaloval v ústech, kazila dojem. Stará paní se ustrašeně a provinile přikrčila. Musím přiznat, že mě vytočil. „To jste tedy lidská zrůda! Divím se vám, že alespoň nemlčíte!“vmetla jsem mu do tváře. „Ale vám se to vrátí“, dopověděla jsem. Muž zamumlal něco nesrozumitelného o dvaceti pěti letech a už nepromluvil. Dívka vedle něj sedící se od něj odtáhla. V autobuse se rozprostřelo tíživé mlčení.