Sekačky opět masakrují trávníky a s nimi hmyz. Proboha, přestaňte!

1 Polabská opět vyrazila, aby totálně zdecimovala travnaté plochy. Žádná sedmikráska ani jetelíček není ušetřen. S nimi umírá i hmyz – včely, čmeláci, motýli a další druhy. Už asi třetina našeho hmyzu vymizela nebo marně bojuje o přežití.

Už jsem psala několikrát o tom, že sekání trávníků se ve městě řídí harmonogram, který podepisuje starostka někdy v únoru až březnu! Podle něj se sekají travnaté plochy bez ohledu na skutečný stav vegetace. O tom, že by 1. Polabská sekala s ohledem na přírodu, není se starostkou řeč. Odbor životního prostředí do toho nemá co mluvit, ani s komisí ŽP se nikdo nebaví.

Stačí, že květy jetelů a jiné byliny rozkvetou, už se na ně vrhnou strunové sekačky bez chráničů (!) a už sekají a sekají (osekávají i kmeny stromů). Za nimi zůstavají doslova sfrézované nažloutlé plochy. Někde ani to ne, vidíme jen ohoblované kořeny. Velké pojízdné sekačky stejně účinně likvidují vegetaci na minimální výšku a udusávají půdu na všech plochách. Při tom masakrují veškerý hmyz tak, že vidět včelu nebo motýla je zázrak.

Když Bedřich Smetana psal svoji Libuši, vložil do opery árii Přemysla stojícího pod rozkvetlou lípou jako národním symbolem. Árii podbarvuje orchester chvějivými tóny houslí, věrně napodobujícími bzukot včel v koruně stromů. Dnes žádné včely nebzučí. Minulý týdem jsem v Čelákovicích u nádraží napočítala na kvetoucí lípě viditelně poletující 3 (slovy tři) včely, stejně tak v Mlékojedech u mostu - bylo jich na dohled pět.

Jak mají žít, když včela se nemá kde napást a strádá hladem, motýl jakbysmet. 1.Polabská razantně a bezohledně likviduje travnaté plochy i s květy, ačkoliv by nebyl problém sekat méně často, dokonce některé lokality, třeba za trojkou školou, by mohli sekat jen dvakrát ročně, jako se to dělalo dříve. Jen by stačilo vysekat cestičky pro chodce a psy.

To, co dříve byly trávníky, se „díky“ 1. polabské mění na udusané plevelné plochy. Bohužel, i na soukromých zahradách je mnohdy jedinou činností sekání trávníků. Pampelišky, sedmikrásky, jetelíčky? Pryč s nimi! Škodí našemu trávníku! A tak zahrady, místo aby byly přehlídkou barev a vůní, se změnily v zelenou pustinu (v době sucha žlutou), lemovanou řadami thují a ohraničené zdmi nebo ploty pokrytými zelenou sítí, aby nikdo nemohl nahlédnout dovnitř a zevnitř ven.

Co na to občané? Většina je spokojená, myslí si, že sekat se má pořád. Na radnici, kde vrchnostensky rozhoduje starostka – ekoložka není vidět znepokojení nad stavem životního prostředí ve městě. Odbor životního prostředí dělá to, co chce starostka. Přece úředníci nebudou riskovat vyhazov. Že by měli tvrdě hájit zásady ochrany přírody? Ale jděte....

Anna Spěváčková